Od míčku k puku, aneb na scénu přichází kanadský styl hokeje

V prvním díle jsme se společně podívali na úplné začátky hokeje v našem městě a zároveň jsme se utvrdili v tom, že tento sport má v našem městě velkou tradici. "Honci s pukem" byli vždy divácky zajímavý artikl a byli to právě lidé, fanoušci, kdo je hnal kupředu. Brodští hokejisté tak měli o důvod víc hrát hokej, protože k lásce ke sportu přibyli i věrní diváci, kteří hltali doslova každý dotyk puku.

Kanadský styl hokeje, zkráceně kanada, se pomalu dostával na výslunní zimních sportů provozovaných na ledě. A tak se nelze divit, že kanada si získala své příznivce i u nás, v Havlíčkově, tehdy Německém, Brodě. Kanada a bandy se lišily nejen pravidly, ale i stylem hry, výstrojí a pravidly. V našem městě byli hlavními propagátory hlavně studenti reálného gymnázia, jež do tajů „kanady“ zasvětil brodský rodák a středoškolský profesor tělocviku pan prof. Leo Bockschneider, který zavítal do svého rodného města. Prof. Bockschneider byl členem mužstva pražských středoškoláků a také místní studenti se této hře rychle poddali. Kromě gymnazistů byly v Německém Brodě ještě další dva týmy – SK a AFK, k jejichž sjednocení v jeden celek – Bruslařský klub – došlo až o pár let později.

Z Posázavských listů se dozvídáme, že AFK nastoupil k jakémusi „exhibičnímu“ zápasu se studenty gymnázia. AFK nastoupilo k zápasu bez jediného tréninku, ale i tak porazilo gymnazisty 14:10. Další propagační utkání bylo sehráno o dva dny později a tentokrát byl výsledek vyrovnanější: AFK NB – Studenti gymnázia NB 7:6. Jak dále informuje tisk, tak studenti nabyli pilným tréninkem lepší techniku než soupeř, avšak hráli málo důrazně a to se jim vymstilo. Konec konců, o všem hovoří i výsledek. Naši studenti se poté těsně před Vánoci utkali s družstvem Pražské průmyslové školy, vítězi mistrovství středních škol v ČSR za rok 1928. Tehdy se hrála dvě utkání. Dopoledne, před velmi slušnou návštěvou, kdy se tísnila hlava na hlavě, porazili Pražany 6:0, odpoledne pak před slabší diváckou kulisou opět zvítězili, tentokrát však jen 1:0.

Z deníku Hlasy z Posázaví z 10.1. 1930 se dozvídáme, že kroužek našich studentů sehrál své první utkání se studenty jihlavskými, kteří hráli „kanadu“ již tři roky. I tak se jich naši studenti nezalekli, avšak prohráli 0:1, když jediný gól padl v prostřední třetině. O týden později však již s SK Jihlava remizovali 2:2 (1:0, 1:1, 0:1). Dalším soupeřem studentů byl jindřichohradecký Vajgar, se kterým prohráli vysoko 2:7 (0:1, 1:4, 1:2). V článku je dále psáno: „Jistě nepěkným dojmem působilo chování bratří Stunů, kteří zbytečným poučováním otravovali hráče.“ Kdyby měly noviny takto popisovat každého fanouška, tak by byl článek asi hodně velký. V odvetě hrané 26.1. však přišlo zlepšení a naši studenti remizovali s VBK Vajgar Jindřichův Hradec 1:1 (0:0, 0:1, 1:0).

Studentům nechyběla chuť do hry a zápal pro ni, avšak největším problémem byly, ostatně jak jinak, peníze. Zkrátka neměli prostředky na úpravu kluziště, které bylo majetkem BK Německého Brodu. Ledová plocha potřebovala ohraničit mantinely, které byly díky porozumění majitele pily za malý finanční obnos usazeny na led. Hrát by bylo kde, s kým, ale stále chyběly peníze na lepší výstroj, hlavně pak na brusle. I když nebyly peníze, tak studenti hýřili nápady, jak si výstroj vyrobit doma, jelikož pravidla byla v této době velice benevolentní. Byly to těžké chvíle, i proto, že se v ČSR začala rozmáhat ekonomická krize, která ochromila veškerý život a sport, jenž byl stále ještě na chvostu zájmů, nevyjímaje. I díky tomu byli nadšenci do hokeje, kteří chtěli, aby se tento sport hrál i na Hastrmanu, nepochopitelní pro ostatní obyvatele.

Výstroj, kterou si hráči nosili v tašce či kufříku, byla složena z bruslí (zpočátku na kličku, poté tzv. „šeksny“), nohy si chránili silnými vlněnými punčochami, pod nimiž byly fotbalové chrániče na holeně či na hrubé plátno pošité pruhy plstě, nebo si někteří hokejisté pod punčochy stkali dokonce školní desky a aby punčochy nepadaly, tak je držel ženský podvazkový pás. Dále si hráči oblékli pumpky a košili, na níž nasadili dresy zapůjčené od fotbalistů. Co se týče rukavic, tak tam zase pomohla plsť, kterou se prošily palčáky a hráč byl připraven. O něco těžší to mel brankář, jelikož předchůdci dnešních betonů stáli i několik set korun, což bylo moc. Hodně pomáhaly i šikovné maminky, které přímo čarovaly s hrubým plátnem, rákosem, fíbrem, proužky staré kůže, širokou gumou, plstí a tak dále. Jen málo z řad studentů, kteří jezdili častěji do Prahy, si část oné „moderní“ výstroje dovezlo. O pevnost a kvalitu holí se staral místní truhlář. Teprve počátkem roku 1932 dochází ke kýženému sjednocení AFK a studentů v jeden klub – BK Německý Brod, které poněkud vylepšilo již tak velmi špatnou finanční situaci. Teprve se skončením hospodářské krize se situace mění k lepšímu.

O tom, jak se dařilo klubu po sjednocení v BK, se dozvíte v příštím dílu.