Co pomohlo starším dorostencům do play-off extraligy?

Mladí bojovníci z Kotliny jako první havlíčkobrodský tým dosáhli obrovského úspěchu, když si po skvělém představení mezi extraligovou konkurencí skupiny Střed s předstihem zajistili postup do play-off. Mladé Rebely nepotkala během 1. fáze základní části žádné vážnější krize a podávali vyrovnané výkony, díky nimž trpělivě sbírali bodík po bodíku. V tom zřejmě tkvěl základ postupu havlíčkobrodské družiny do vyřazovacích bojů. Mozaiku však tvoří spousta dalších, neméně významných střípků.

1. Bojovnost:

Typická vlastnost, jíž disponují snad všechna mužstva Havlíčkova Brodu, od nejmladších hokejistů až po dospělé. Rebelové zkrátka dělají čest svému bojovnému jménu a starší dorostenci rozhodně netvoří výjimku. Jedná se o vlastnost, bez níž žádný klub, a to nejen hokejový, zkrátka nemůže obejít. Právě díky ní se dokáže tým za nepříznivého stavu neuvěřitelně zvednout, přičemž v mnoha případech se mu podaří strhnout vedení na svou stranu a ze zdánlivě beznadějné situace vybruslit k důležitému vítězství.

Nesmíme však opomenout to nejdůležitější: bojovnost snižuje nebo úplně smazává kvalitativní rozdíly mezi oběma soupeři. Starší dorostenci to několikrát využili ve svůj prospěch, především v bitvách s lépe postavenými konkurenty v extraligové tabulce, když zejména s nimi sváděli po skvělých výkonech atraktivní a napínavé souboje. Po těchto zajímavých řežích často odjížděli z ledového kolbiště v roli vítěze, což jim dopomohlo k velmi pozitivní bilanci se soky z čela startovního pole. Z bojovnosti naši mladíci dlouhodobě těží a sympaticky se jí prezentují na poli nejvyšší soutěže. Nyní je nepochybně popostrčila k velkému úspěchu v podobě postupu do prestižního play-off.

2. Brankáři a kvalitní defenzíva:

Základ úspěchu. Často se jedná o faktor, jenž dělí úspěšné týmy od těch horších. Hlavně obsazení svého brankoviště, nepochybně nejdůležitější pozice na hřišti, hraje klíčovou roli. A to také co se týče psychiky celého mužstva, protože ta se zejména od výkonů brankářů pravidelně odvíjí. Spoluhráči si počínají na ledové ploše mnohem jistějším způsobem, pokud se mohou o obranu za sebou, v jejímž čele stojí právě gólman, v případě potřeby opřít. Havlíčkobrodští trenéři si v tomto ohledu spokojeně mnou ruce, protože se na maskované muže mezi tyčemi můžou absolutně spolehnout.

K nesmírně talentovanému mladíkovi Danielu Dolejšovi, který o své velké kvalitě přesvědčoval i v minulých sezonách, přibyla silná konkurence v podobě Tomáše Fučíka, jenž zamířil do Kotliny z kádru regionálního rivala, Horácké Slavie Třebíč. Oba si náramně padli do oka, přičemž brzy vytvořili hvězdný a vyrovnaný tandem, který skvělými zákroky drží soupeřovy střelce na uzdě a bravurními zákroky je doslova přivádí k šílenství. Tato dvojice dlouho kralovala brankářským statistikám extraligové skupiny Střed, když se oba její zástupci usadili na úplném čele, ale nakonec ji předstihli dva mládežničtí reprezentanti, královéhradecký Jaroslav Pavelka a pardubický Marek Langhamer. Gólman Fučík tak obsadil 3. příčku a jeho parťák Dolejš číhal hned v závěsu, na 4. místě.

Vzápětí je nutné dodat, že obě strážcům havlíčkobrodské svatyně vydatně pomáhali obránci před nimi. Celá defenzíva mladých Rebelů si zaslouží obrovskou pochvalu, protože se 78 obdrženými brankami se stala těsně za tou Hradce Králové druhou nejlepší v celé skupině Střed. De facto rozhodla o postupu Havlíčkova Brodu do vyřazovacích bojů, což podkládá následující statistika. Jen pro zajímavost, bojovníci z Kotliny měli po skončení 1. fáze soutěže skóre 76:78, přičemž méně gólů nastřílel jen poslední Písek.

3. Dobrá bilance se silnými soupeři:

Další významný mezník v cestě za vytouženým postupem do extraligového play-off. Havlíčkobrodské družině se proti soupeřům z čela tabulky dařilo náramně, přičemž s těmi před sebou je může hřát u srdce skvělá bilance. Mladí Rebelové obsadili ve skupině Střed bronzový stupínek, lépe dopadl jen triumfující Hradec Králové a druhé Pardubice. Z minisoubojů s těmito konkurenty vytěžili brodští mladíci nesmírně cenné body, díky nimž se po závěrečném kole mohli naplno radovat ze zaslouženého místa ve vyřazovacích bojích. Nejdříve se podívejme na bitvy s Hradcem Králové, jenž slavil ze špičky startovního pole celkový triumf. Poprvé oba soupeři změřili síly v rámci 5. kola na hradeckém ledě, kde po celý zápas tahali za delší konec provazu hostující Rebelové a zaslouženě oslavovali vítězství 3:2.

Poté na sebe narazili ve 12. kole, tentokrát v prostředí zimního stadionu v Kotlině, kde vyrovnaný souboj rozhodl chvilku před koncem přesnou trefou David kozlík a vystřelil domácím triumf 4:3. Následně se karta otočila a navrch rázem měli Východočeši, kteří třikrát vyhráli. Nejdříve na svém ledě 3:1, pak na Vysočině lépe zvládli penaltovou loterii, po níž zvítězili 3:2, a nakonec svého soka pokořili doma v poměru 2:0. Sečteno podtrženo, v konečném zúčtování dopadl o něco lépe Hradec Králové, ale Rebelové vytěžili hodně cenných 7 bodů. Přejděme k dalšímu východočeskému celku, Pardubicím. Na těch si naši hoši doslova smlsli, když z pěti vzájemných střetnutí ovládli úplně všechna (venku 2:1, doma 3:2 SN, venku 2:1 SN, doma 2:1 SN, venku 4:1).

4. Skvělá parta:

Jeden ze stěžejních pilířů úspěchu tvoří dobré klima v kabině a kamarádské vazby mezi jednotlivými hráči. Podle důvěryhodného zdroje tento bod starší dorostenci do puntíku splňují. Sešla se zde skvělá parta, v níž panují mezi mladými hokejisty přátelské vztahy, což na výkonech celého týmu můžeme zřetelně pozorovat. Všichni táhnou za jeden provaz, přičemž se snaží obětavým výkonem ze všech sil pomoci ke kolektivnímu úspěchu a nikdo si na žádného výraznějšího tahouna nebo produktivního kanonýra rozhodně nehraje i přesto, že jich po krátkém pátrání v kádru několik najdeme.

Každý jednotlivec přikládá zodpovědným výkonem svůj střípek do mohutné a celistvé mozaiky, což je pro všechny kolektivní sporty velice důležité. V havlíčkobrodském souboru z tohoto pohledu vše funguje tak, jak má, díky čemuž si také mužstvo zajistilo účast v extraligovém play-off. Zejména při bránění se ideální psychické rozpoložení zřetelně projevuje, když útočníci nenechávají své beky za zády na holičkách a snaží se je co nejhojněji podporovat například napadáním rozehrávky.

5. Vyrovnaný kádr se silnými individualitami:

Co se týče obsazení jednotlivých pozic, starší dorost se může od brankářů až po útočníky pochlubit velice dobře poskládaným týmem. Osu mužstva nepochybně tvoří hráči ročníku 1993, kteří v této věkové kategorii působí poslední sezonou a tím pádem tedy jsou nejstaršími hráči. Ve většině případů disponují bohatými extraligovými zkušenostmi, protože Havlíčkův Brod figuruje mezi největší tuzemskou konkurencí už třetím soutěžním ročníkem a spousta těchto hokejistů zde po tuto dobu působí. Jmenujme z nich například obránce Václava Pecna a Kryštofa Kulhánka, nebo útočníky Davida Kozlíka, Jana Wasserbauera, Miloslava Račanského a Lukáše Žemličku.

Ostřílenost nejzkušenějších borců se znatelně projevuje také na kanadském bodování, kde hrají první housle. Dalším pozitivem je to, že mladým bojovníkům z Kotliny náramně vyšlo posílení mužstva. Nové akvizice do kádru rychle a dobře zapadly, přičemž se brzy staly výraznými oporami. Jako názorný příklad použijme Jana Wasserbauera, který se vypracoval na funkci kapitána a svými výkony pomáhá také trápící se juniorce. Nesmíme však zapomenout ani na ostatní hráče, jež se na nejstarší ročník úspěšně nabalují a zdárně mu sekundují.

Mužstvo se může rovněž opřít o výkony výtečných gólmanů Fučíka a Dolejše, kteří se mezi tyčemi pravidelně střídají. Při pohledu na soupisku nás zaujme věková různorodost, v sestavě objevíme také šestnáctileté a patnáctileté hokejisty. Úplně nejmladším hráčem je Radim Zohorna, kterému je teprve 14 let, ale o své velké kvalitě a obrovském potenciálu se do budoucna zlepšovat již naplno přesvědčil v mladším dorostu, kde patří k ústředním postavám.

6. Trenéři:

Trenérský tandem ve složení Tomáš Mariška – Petr Jansík rovněž nese na tomto obrovském úspěchu starších dorostenců výrazný rukopis. Oba koučové tým připravili na sezonu výborně, přičemž lví zásluhu mají také na vhodném posílení mužstva a zabudování nových hráčů do svého týmu. Trenér Mariška již vede dorostence, tehdy ještě nebyla tato kategorie rozdělena na mladší a starší, od postupu do extraligy, s spoustou svých svěřenců proto navázal dlouhodobou spolupráci a svému týmu za tuto dobu vštípil jeho typickou hru, plnou bojovnosti a dodržování stanové taktiky, která s sebou přinesla kýžené ovoce.

I přesto, že od staršího dorostu se posunul o jednu věkovou kategorii výš, k tápající juniorce, jeho nástupce na havlíčkobrodské střídačce Milan Chalupa rozhodně má na co navazovat. Po svém předchůdci totiž převzal fungující a ambiciózní soubor. Určitě i práce trenérů tvoří nedílnou součást úspěchu.