Mladí Rebelové vezou z Itálie velký úspěch! Získali Pohár města Bolzana!

Havlíčkobrodští hokejisté ročníků 2001 a 2002 vyrazili o víkendu na tradiční Igor Loro Cup do italského Bolzana. Mladí Rebelové ve skupině AAA elite, kde se střetávají nejlepší přihlášené týmy, sice nepostoupili do bojů o Pohár Igora Lora, zato však dokázali uspět v bitvě o Pohár města Bolzano. Ten získali pro brodské barvy již podruhé a ukázali tak svou kvalitu. Jeden z nejlepších zápasů odehráli Havlíčkobrodští proti celkovému vítězi turnaje, německému Mannheimu, jemuž podlehli těsně 0:1. V článku najdete kromě informací o turnaji také rozhovor s trenérem Petrem Beránkem a nechybí ani soupiska a výsledky našich Rebelů.

Igor Loro Cup

Turnaj se v Bolzanu pořádá na počest Igora Lora, hokejisty, který tragicky zemřel 6. listopadu 1997 přímo na ledové ploše. Od roku 2000 začal být původně malý turnaj opravdu kvalitním a uznávaným. Začaly se sem sjíždět přední evropské týmy a přidaly se i mančafty ze zámoří. Igor Loro Cup se konal každé dva roky po sobě a hrály na něm sudé ročníky. Letošní pohár však přinesl několik změn. Jednak došlo k přerušení dvouletého cyklu a jednak byly poprvé utvořeny nové skupiny (AA/A a AAA elite). K tomu se vedení turnaje rozhodlo z toho důvodu, aby se daly dohromady týmy zhruba stejné kvality a nedocházelo k zápasům, které by končily jednoznačnými výsledky. Havlíčkův Brod, který se Igor Loro Cupu účastnil pošesté, byl zařazen právě do skupiny AAA elite, kde se střetl spolu s týmy, které fungovaly jako krajové výběry a mnohdy vybíraly to nejlepší ze zhruba dvou set hráčů z různých klubů. Turnaj se odehrával na šesti stadionech v okruhu cca 50 kilometrů. Zahájení a ukončení bylo, jako tradičně, v Bolzanu a na starosti jej měla maminka tragicky zesnulého Igora Lory.

Havlíčkův Brod v Bolzanu

Rebelové se do historie turnaje zapsali zlatým písmem již v roce 2006, kdy se stali držiteli Poháru města Bolzana. V roce 2010 Havlíčkobrodští získali třetí místo v závěrečném boji o Igor Loro Cup, což je vůbec nejlepším umístěním, kterého Rebelové dosáhli. Celkově se partě z Kotliny v Itálii daří, a to potvrdila i letos. Jako jediný český účastník rozhodně nezklamala, spíše naopak. Hrdě reprezentovala jak brodský klub, tak i svou zemi. Po prvních neúspěších, které byly dány zejména tím, že ostatní mančafty jsou zvyklé hrát tělem, kdežto u nás je to povoleno až od sedmých tříd, se Broďáci rozjeli. Na postup do bojů o pohár Igora Lora nedosáhli, avšak získali Pohár města Bolzana. Zajímavé je, že ve finále se Rebel střetl s Zürichem, kterému v základní skupině podlehl 2:4. V přímém souboji o titul jej pak rozstřílel 11:3.
Mladí Rebelové měli výhodu v tom, že jim startovné a další část výhrad platil klub, což u ostatních celků nebylo příliš k vidění. Například rodiče hráčů z Dubnice tak stál turnaj zhruba 1200 eur na hráče. Velkou roli na tom mělo i to, že Havlíčkův Brod byl na Igor Loro Cupu jako reprezentant klubu, ne země či regionu. Pro brodské hokejisty bylo velkým zážitkem také to, že po vyhraném zápase se hrála státní hymna, což zažili vůbec poprvé v kariéře. Celkově byl celý turnaj pro hráče jeden velký zážitek plný komfortu. Nechybělo ani občerstvení v kabině a další služby.

Igor Loro Cup 2013

Výsledky

HC Rebel – GCK Lions Zürich (SUI) 2:4
HC Rebel – EHA Selects (GER) 2:5
HC Rebel – HC Future Bolzano (ITA) 4:0
HC Rebel – MERC Jungadler Mannheim (GER) 0:1
HC Rebel – MHK Dubnica (SVK) 6:4
HC Rebel – Rapperswill-Jona Lakers (SUI) 5:0
HC Rebel – HC Future Bolzano (ITA) 7:0
HC Rebel – GCK Lions Zürich (SUI) 11:3 (Finále)

Pozn.: Tučně vyznačené výsledky jsou výsledky zápasů play-off o Pohár města Bolzano.

Sestava Rebelů

Brankáři:
Martin Holata, Karolína Juřicová

Obránci:
Martin Horáček, Michal Kerber, David Matula, Matěj Trupl, Dominik Vacík, Valentýn Smolko

Útočníci:
Dan Fiala, Marek Kopic, Filip Pártl, Adam Rybáček, Patrik Brdičko, Patrik Vacík, Michal Teplý, Tomáš Jelínek, Lukáš Novotný

Trenéři:
Petr Beránek, Jakub Venc

Petr Beránek: Ukázali jsme, že můžeme důstojně reprezentovat klub i republiku

Jaké jsou vaše dojmy z tohoto turnaje z pozice trenéra?
Turnaj se povedl na jedničku. Na to, že jsme tam hráli s týmem, který byl o polovinu mladší, protože jsme ho svolávali narychlo, tak kluci odvedli maximum a zase se ukázalo to české srdíčko. Ukázalo se to, že umíme bojovat a důstojně reprezentovat jak republiku, tak i náš klub, protože jsme tam byli ne jako selecty nebo výběry jako ostatní, ale byli jsme tam vyloženě za klub HC Rebel. My jsme si turnaj velice užili jak po stránce herní, tak i po stránce fanouškovské. Bylo to důstojné zakončení sezony.

V týmu jste zkoušeli několik hráčů. Jak se vám líbily jejich výkony?
Dělám to takto už více let, že na takovéto prestižní turnaje oslovuji hráče z jiných klubů. Dříve jsme hodně spolupracovali s Jihlavou, Třebíčí, Žďárem a tak dále, ale ty měly teď, bohužel, jiné turnaje. To znamená, že hráče uvolnit nemohly. Oslovili jsme jiné hráče. Z Kolína, Poličky, Ledče… nějaké kluky jsme do mančaftu dostali. Dva byli z Kolína a jeden z Ledče. Ti kluci perfektně zapadli do týmu. Jak herně, tak i povahově. Byli nadšení z celého turnaje a už jsme s nimi komunikovali na té bázi, že bychom je rádi viděli tady v HC Rebel. Mají zde dveře otevřené a už jsme i domluveni s rodiči na další spolupráci.

Měli jste na turnaji nějakou kuriozitu nebo perličku, která by stála za zmínění?

Perliček tam bylo hodně, ale takovou největší měli na svědomí rodiče. Jak jsme měli horší vstup do turnaje, kvůli tomu, že se tam hraje více do těla a hráči se s tím museli nejprve vyrovnat, tak po druhém zápase, kdy už to vypadalo nadějněji, rodiče všech hráčů slíbili, že když vyhrají následující den dva zápasy, tak půjdou pod vodopád, kde má voda maximálně 2°C, protože zde stéká roztátý sníh z hor. Ten vodopád má 40 metrů výšku a je to „o infarkt“ tam vlézt. Kluci to vyhráli, rodiče „vybejkovali“ a oni tam opravdu vlezli. To byla taková kuriozitka. Turisté si nás tam dokonce fotili. Zase se projevila ta česká nátura a to, že když se semkneme, dokážeme vše.

Zápasový plán byl sice nabitý, ale stihli jste se podívat třeba do města?
My jsme hodně přejížděli, jelikož se hrálo na šesti zimních stadionech, které jsou třeba třicet kilometrů od sebe. Hodně zajímavé bylo, když jsme z místa, kde jsme byli ubytováni, což bylo v Salornu, třicet kilometrů od Bolzana, přejížděli z nějaké dvousetmetrové nadmořské výšky do zimáku, který byl v šestnácti stech metrech nad mořem. Ten přechod a jízda jen pár kilometrů do vrchu, to bylo pro hráče hodně zajímavé. My jsme měli čas projít si jen to Salorno, kde jsme byli ubytováni, což je komplet celé nádherné historické město. Jinak jsme většinu času trávili na zimácích, které byly skvěle vybavené a měly suprové zázemí.

Děkuji za rozhovor a gratuluji k úspěchu!

FOTOGALERIE ZDE