Čtyři životy už mám pryč, ale tři mi pořád zbývají, směje se Němec

Dva dny za sebou hráli havlíčkobrodští hokejisté svým fanouškům pořádně na nervy, a v obou případech z toho nakonec byla sladká Óda na radost. V pátek režíroval cestu za výhrou 4:3 útočník Lukáš Endál, o den později převzal roli scénáristy Vojtěch Němec. Ten zařídil oba góly Rebelů a měl lví podíl na konečném výsledku 2:1.

On sám by ovšem označení – hrdina zápasu - předal bez váhání brankáři Jaroslavu Suchanovi, který přiváděl hráče Olomouce doslova k šílenství. „Rozhodně je to jeho vítězství,“ měl jasno pětadvacetiletý forvard. „To, co tam předváděl za věci, bylo prostě neskutečný. Je jasný, že k tomu musíte mít i štěstí, ale Jarda mu šel hodně naproti,“ dodal.

Cesta za druhým vítězstvím byla pořádně náročná, souhlasíte?
Rozhodně! Stála nás strašně moc sil, protože Olomouc byla mnohem lepší než v pátek. Bylo vidět, že se do toho už dostala, ale při nás prostě stálo víc štěstí. Což bylo vidět už v první třetině, kdy domácí trefili břevno. Zaplaťpánbůh, že to dopadlo takhle skvěle.

Ve 14. minutě jste otevřel skóre zápasu, přihrávka od kolegy Endála asi nemohla být přesnější, co říkáte?
Jasně. Ale zase musím přiznat, že to bylo o štěstí, protože puk přeskočil obránci přede mnou hokejku a já ho pak trefil. Jestli to takhle Endy chtěl, tak klobouk dolů (směje se).

Domácím se podařilo nějakých šest minut před koncem vyrovnat, ale vám evidentně remízový stav nevyhovoval. Pro individuální akci, na jejímž konci byl parádní druhý gól, jste se rozhodl kdy?
Byl to takový signál, který máme nacvičený. Výborně vyhrané buly do rohu, kam jsme si pro puk sám dojel, protože mě jejich obránce nechal. A pak jsem viděl, jak všichni stojí a Endy nikde, tak jsem si řekl: Aha, co teď? No a nakonec jsem takhle dojel až do brány (směje se).

Po dvou vystoupeních na ledě soupeře vedete 2:0 na zápasy, s tím jste asi ani ve snu nepočítali, nemám pravdu?
Řeknu to takhle, kdyby nám někdo před cestou do Olomouce řekl, že vyhrajeme jeden zápas, tak bychom to brali všema deseti. A že nakonec vezeme dvě vítězství, to je naprostá paráda.

Jenže pořád jste jenom na půli cesty do semifinále...
Přesně tak, tímhle to nekončí. Série se hraje na čtyři vítězství, takže nás čeká ještě strašně moc práce.

A tudíž by se vám při následujících domácích zápasech náramně hodila co největší pomoc od fanoušků... Mimochodem i do Olomouce jich dorazilo dost, vnímali jste jejich podporu?
Samozřejmě! Ačkoliv jich bylo podstatně méně než domácích, byli hodně slyšet a moc jim děkujeme. Byla to paráda.

V posledním utkání předkola v Kadani jste nedohrál kvůli zranění. Trenér Novák pak o vás řekl, že ale určitě budete do čtvrtfinále fit, protože máte sedm životů jako kočka. Měl pravdu?
Jestli ano, tak si myslím, že z těch sedmi už mám tak čtyři pryč (směje se). Ale pořád mi ještě tři zbývají, takže snad mi nějakou dobu vydrží. Bolí mě celej člověk, ale v play-off se jde prostě přes mrtvoly.

A občas pomůže i nějaký ten rituál. Jenže letos to vypadá, že jste na něj zůstal tak trochu sám. Vlasy máte obarvené snad jako jediný v týmu...
Ne, ještě se ke mně přidal Vopi (třetí gólman Rebelů Petr Opršal – pozn. red.). Pořád se tak nějak čekalo, jestli do toho půjdeme nebo ne, až jsem to prostě nevydržel a udělal to. Hlavu si takhle barvím už čtvrtý rok po sobě, takže jsem nechtěl porušit tradici. A dokud budu play-off hrát, tak si ji budu barvit pořád.

V úterý a ve středu vás čekají zápasy na domácím stadionu v Kotlině. Kudy povede cesta k úspěchu?
To je jednoduchý, musíme dát aspoň o jeden gól víc než Olomouc (usmívá se).