Trenér Jakub Venc: ZODM? Úžasný zážitek, na kluky jsem hrdý

V Havlíčkově Brodě trénuje mládežnické kategorie, účastnil se i česko-finské Mezinárodní hokejové školy a nedávno s Krajem Vysočina získal zlatou medaili na prestižní Zimní olympiádě dětí a mládeže. Řeč je o mladém a perspektivním trenérovi Jakubu Vencovi, který se v rozhovoru rozpovídal nejen o triumfu na olympijském turnaji, ale mimo jiné také o stavu mládeže v našem klubu. „Bylo o nás po všech stránkách perfektně postaráno. Hodnocení akce je samozřejmě umocněné tím, jakého úspěchu jsme jako tým dosáhli. Je to nezapomenutelný zážitek, jsem na kluky hrdý,“ neskrýval spokojenost po veleúspěšné ZODM osmadvacetiletý kouč.

Kubo, měl jsi tu čest vést jako trenér Kraj Vysočina na Zimní olympiádě dětí a mládeže. Jak celou akci hodnotíš?
Bylo o nás perfektně postaráno – organizace, ubytování i strava na nejvyšší úrovni, stejně tak doprava na stadion, kam nás převážel každý den autobus. Vše probíhalo hladce bez jakýchkoliv problémů. Zahajovací i Medailový ceremoniál byl výborně organizován. Kluci k veškerým situacím přistupovali zodpovědně, chovali se slušně a do detailu splnili vše, co jsme si řekli.

Hodnocení akce je samozřejmě umocněné tím, jakého úspěchu jsme jako tým dosáhli. Je to nezapomenutelný zážitek, jsem na kluky hrdý.

Jak těžká byla už základní skupina, v níž jste hráli hodně vyrovnané zápasy?
V naší skupině se hrál bojovný nátlakový hokej, kde nepadalo tolik gólů a bylo hodně osobních soubojů. Jsem rád za to, jak jsme skupinu zvládli. Ukázalo nám to sílu týmu, který se nevzdá a bude hrát jako tým až do konce.

Pro nás skoro každý zápas byl ve znamení zvratů, průběhy zápasů byly vyrovnané, nakonec se nám téměř vždy podařilo zápas obrátit v náš prospěch.

Jiný průběh měl zápas s Plzeňským krajem, kde nám šlo o všechno, a my věděli, že vyhrát prostě musíme, abychom mohli hrát o medaile a nedoufali v pomoc jiného týmu. V tomto utkání jsme vedli 3:0, nakonec jsme vyhráli 4:2.

Jakou hrou jste se chtěli na turnaji prezentovat?
Chtěli jsme hrát jednoduchý účelný hokej, založený na týmovosti, bruslení a sebeobětování, tlačit se do brány a hodně střílet. Měli jsme 4 lajny, které jsme točili, až na pár výjimek, každý zápas. To bylo znát v posledním dni, kdy jsme měli stále dost sil v obou prodlouženích a v nájezdech i potřebné štěstí.


Ve vyřazovacích bojích jste zvládli semifinále po samostatných nájezdech a ve finále jste uspěli v prodloužení. Mužstvo tím ukázalo velkou bojovnost a týmového ducha, co myslíš?
Ano, to ukázalo, ale týmového ducha jsme měli hned od začátku! Celé 4 roky jsem na kluky tlačil, aby si vytvořili partu, která potáhne za jeden provaz.

Malá lapálie nás potkala měsíc před olympiádou, nevěděli jsme, kdo bude k dispozici na olympiádu, protože se nám vyskytly příušnice v Jihlavě. Nakonec vše dobře dopadlo a mohli jsme všichni odjet, což pro nás bylo důležité. Na turnaji bylo na klucích vidět, jak moc chtějí. V jeden moment jsme je museli dokonce i brzdit, protože nám to svázalo ruce, ale vše jsme společně zvládli.

Jak důležitá byla podle tebe sehranost hráčů z akcí VTM?
Bylo to hodně důležité. Za ty 4 roky jsem poznal kluky a oni měli možnost poznat mě. Vytvořili jsme si partu, které táhla za jeden provaz. Kluci si vyzkoušeli hrát s někým jiným, než jen se spoluhráči ve svých týmech. Hlavně jsme měli čas vyzkoušet si věci, které jsme po hráčích chtěli.

Jak se ti spolupracovalo s kolegou Jiřím Jungwirthem z Jihlavy?
Bez problému. Vše jsme spolu konzultovali, ať už ohledně sestavy, nebo koho vzít a nevzít na olympiádu, tak i co se týče herního projevu našeho mužstva. Jsem rád, že se k nám Jirka na poslední rok připojil. Má hodně zkušeností z těchto turnajů (ZODM a Mistrovství České republiky krajů), které pro nás byly užitečné. Jsem rád, že jsem s Jirkou mohl trénovat.


V týmu jsi měl hned šest hráčů z mladšího dorostu Havlíčkova Brodu, kteří si vedli skvěle. To je pro náš klub parádní vizitka, viď?
Je super, že se nám každý rok podaří do týmu zapojit co nejvíce hráčů. Je to odměna pro všechny trenéry a celý klub, že námi nastolená cesta je dobrá.

Máme kluky, kteří třeba nejsou vzrůstově velcí, ale chceme po nich bojovnost, zarputilost a týmového ducha.

Obrovskou oporou týmu byl brodský brankář Daniel Král. Jak vidíš do budoucna jeho potenciál?
Má vše před sebou, je teprve na začátku své kariéry. Pokud bude dál tvrdě pracovat a dávat tomu vše, neusne na vavřínech a vyhnou se mu zranění, tak doufám, že by mohl prorazit do velkého hokeje. Já mu to z celého srdce přeji.

Havlíčkobrodská mládež je teď na velmi dobré úrovni, oba dorosty hrají extraligu, hráči jsou navíc hodně vidět na republikové i mezinárodní úrovni. Ty trénuješ žákovské třídy, jak to s těmito mladými hokejisty vypadá do budoucna?
V žákovských kategoriích je opět spousta velmi šikovných hráčů, ale tady je opravdu brzy hodnotit, kdo z nich by mohl hrát velký hokej, ta cesta je ještě dlouhá a trnitá. Ale i v mladších ročnících projektu VTM máme velké zastoupení našich hráčů.

Co se týče starších žáků, tak nás tlačí bota hlavně v počtu dětí, ale i tak se zde najdou šikovný hokejisti. Kluci hrají skoro 3. rok na 1O-11 hráčů plus brankář, jak v sedmých, tak osmých třídách, což není jednoduché, ale už si na to zvykli.

V mladších žácích máme už počty hokejistů mnohem lepší, takže se nemusím obávat, když jeden nebo dva kluci onemocní. Zde se najde řada nadějných hráčů, kteří jsou momentálně na druhém místě žákovské ligy (až za námi jsou velké kluby jako Kometa Brno, Zlín nebo Přerov), ale i v mladším ročníku najdeme šikovné hokejisty.

V Havlíčkově Brodě trénují mládež mladí trenéři, ale nechybí ani ti zkušení s dlouholetou praxí (Jaroslav Benc, Richard Cachnín, Petr Beránek, Vašek Adam a další). Jaká se ti s kolegy spolupracuje?
Máme dobrou partu a často diskutujeme o herních situacích, jednotlivých zápasech a hráčích. Skoro každý den si najdeme čas a povídáme si o hokeji. Po každém mládežnickém zápase se sejdeme a rozebereme, jak to vypadalo, řekneme si různé postřehy.


Jsem za to rád, protože jsou to cenné informace, které se vždy hodí, přece jen každý vidíme hokej jinak. Chtěl bych poděkovat klubu, že mi dal příležitost zde trénovat a neustále se zlepšovat a také panu Beránkovi, který mi předává hodně cenných rad.

U mládežnických kategorií už nějakou dobu působíš, navíc jsi vedle olympiády trénoval i na Mezinárodní hokejové škole. Co patří mezi nejsilnější stránky mladých hokejistů a na čem je naopak potřeba do budoucna nejvíc zapracovat?
To je těžká otázka. Nejde všeobecně říct, v čem mají mladí hokejisté své silné stránky. Nejde porovnávat, každý je jiný. Někdo lépe bruslí, někdo čte lépe hru a jiný umí dát gól a je mu jedno jestli puk skáče nebo se kutálí. Základ je bruslení, bez toho to nejde. Ale každý by se měl naučit dělat hokej naplno, nejlépe, jak umí. Nevypouštět, nevzdávat se, aby si po každém zápase mohl říct: víc jsem proto udělat nemohl, nechal jsem tam vše. Vzít si ponaučení ze své chyby a přemýšlet nad tím, co měl udělat jinak. A hlavně naučit se pracovat i mimo led a přidávat si tak, aby ho do toho nikdo nemusel přemlouvat.

Láká tě posun k dorosteneckým kategoriím, nebo se chceš zatím věnovat trénování mladších hokejistů?
U mladších hokejistů jsem moc spokojený, rád bych zde pokračoval, protože mě to naplňuje a baví. Momentálně nemám ambice jít ke starším kategoriím a ani mi to neumožňují pravidla, nemám ještě licenci A, na kterou se budu chystat.