Brod? Srdeční záležitost! Jsem rád, že se můžu vrátit, přiznává Zmrhal

Na střídačce ho nepřehlédnete. Nad všechny ční vysoký Pavel Zmrhal, který se stal novým asistentem trenéra A-mužstva. Bývalý výborný obránce, který má zkušenosti i s nejvyšší soutěží v dresu Jihlavy, se výrazně zapsal do paměti havlíčkobrodských fanoušků. Řadu sezon strávených v dresu Rebelů završil vytouženým postupem do 1. ligy. Do Kotliny přichází už potřetí. „Deset let jsem tady byl jako hráč, pak čtyři pět let jako trenér mládeže,“ vysvětluje třiapadesátiletý kouč, který ještě nedávno aktivně hrál za Ledeč nad Sázavou.

Jak jste se do Havlíčkova Brodu dostal?
Oslovil mě Richard Cachnín. Oslovil mě už loni, když neměl asistenta po trenérských rošádách, které tu byly. Jenže já jsem byl smluvně vázaný v Jihlavě u žáků, takže jsem nemohl odejít. Tak sem šel Martin Meloun. Letos mi zavolal znovu. Já už jsem byl tedy znovu vázaný v Ledči nad Sázavou, ale ne vyloženě smluvně. Prvně jsem odmítl, ale po týdnu jsem zhodnotil, že tohle by bylo pro mě z pozice trenéra lepší. Je to zase jiná práce, teď jsem byl dlouho u mládeže. Nakonec jsem rád, že jsem se velice dobře dohodl s Ledčí nad Sázavou, kde jsme se rozešli snad v dobrém, a od tohoto týdne jsem tady.

Co vás nakonec přesvědčilo?
To je těžké. Já už jsem v Brodě potřetí. Deset let jsem tady byl jako hráč, pak čtyři pět let jako trenér mládeže. Pak jsem byl jinde, tak jsem se potřetí vrátil do Brodu. Vyrůstal jsem v Jihlavě na Horáckém zimním stadionu v Dukle, ale deset let tady završených postupem dělají pro mě z Brodu srdeční záležitost. Jsem rád, že se můžu vrátit. Doufám, že to bude ku prospěchu věci jak týmu, tak i mojí.

Fanoušci si vás tu dobře pamatují, v pondělí po oznámení vašeho příchodu si hned vzpomněli na postupovou sezonu. Byl jste od té doby v kabině našeho A-týmu?
Byl jsem tu několikrát ještě jako soupeř, když tu bylo béčko a já hrál za Ledeč před dvěma třemi roky. To jsme byli v kabině, kde jsme v minulosti byli také jako áčkaři, ale v této kabině jsem nebyl.

Naskočily vám nějaké vzpomínky na tu dobu, když jste sem přišel?
Když jsem viděl místo, na kterém jsem nějaký pátek seděl, člověk na to zavzpomíná. Postupová sezona je vždycky nezapomenutelná. Vzpomínky jsou.

Na jakém místě v kabině jste seděl?
Seděl jsem v protilehlém rohu proti dveřím. Vedle mě seděl Richard Cachnín.

Přemýšlel jste, jaké by to bylo znovu postoupit? Tentokrát v roli trenéra?
To by bylo moc hezké. Musíme ale vycházet z podmínek, které tu jsou. Tým se obměňuje. Jako obecně ve sportu to závisí na penězích. Když slyším Richarda, jaký rozpočet je v Šumperku a jaký tady… Je to i o financích, o šíři kádru, aby bylo po celou sezonu z čeho brát, aby byly síly, aby to netáhly třeba tři lajny, ale protočilo se víc lidí. Druhá liga tu zabezpečena určitě bude, tomu věřím, ale jestli to bude zrovna vyloženě na postup, o tom úplně přesvědčený nejsem.

Jaké jsou tedy vaše první pocity z týmu?
V týmu jsou kluci, které jsem trénoval, když jsem tu dělal trenéra sportovních tříd, takže jich spoustu znám. S Třéťou jsem hrál, Patrik Přidal hrál hokej zase s mým starším synem. Víme navzájem, co od sebe můžeme očekávat. A kluci, kteří přišli z Moravských Budějovic a podobně, s těmi se poznáme. Absolvoval jsem první trénink a první zápas. Kdyby to takto pokračovalo, tak by to byla paráda.