Domácí vítězná série nebo skalp Znojma? Na to jsme hrdí, shodují se Kraučuk s Hamanem

Uplynul přibližně měsíc od konce sezony a my jsme se sešli s trenéry A-týmu Alešem Kraučukem a Radkem Hamanem, abychom se zpětně ohlédli za jejím průběhem. Jaké výzvy museli koučové řešit a na co jsou nejvíce hrdí? Jak je druhá liga náročná? Bude toto trenérské duo pokračovat u A-týmu i v příští sezoně? Udělejte si několik minut času a přečtěte si obsáhlý rozhovor.

Bavíme se spolu zhruba čtyři týdny po konci sezony. Opadlo už počáteční zklamání z vyřazení, které bylo bezprostředně po zápase cítit?

Aleš: Vypadnutí v play off je vždycky nepříjemné, protože znamená konec sezony, a už se to nedá napravit jako v základní části, takže je to takové smutné. U mě už to ale po těch čtyřech týdnech opadlo a už spíš vzpomínám na pozitivní věci, které se nám v sezoně povedly, jako například na sérii 14 domácích vítězných zápasů v řadě.

Radek: Já to mám úplně stejné. Tím, jak jsme si s Aldou padli do noty v podstatě hned od prvního okamžiku, kdy jsem přišel, a tím, že hokej vnímáme stejně, tak to mám úplně stejné. Už je to pryč a opravdu si vzpomenu taky na ty dobré věci. Teď se bavíme právě tím, že zřejmě budeme jediný celek, který porazil v základní hrací době Znojmo, které postoupí do první ligy. (rozhovor vznikal v úterý 18. dubna za stavu 3:0 na zápasy - pozn. red.) To je například velká pozitivní věc této sezony, plus bylo spoustu dalších. Na ty špatné včetně vyřazení už jsme zapomněli. Jen jsem byl víc doma, když jsme vypadli, ale teď zas doma slýchávám: „Ježišmarjá, kdy už ten hokej skončí,“ protože toho hokeje je teď hodně, ať už je to play off extraligy, baráž nebo play off první ligy, takže v podstatě každý den běží televize s hokejem. (směje se) Takže jsme z toho stejně nevypadli, akorát teď už to sledujeme jenom pasivně.

Aleš: Ještě dva dny se člověku vždycky honí hlavou, co mohl udělat jinak, ale pak už to postupně vyprchá a člověk už má jiné starosti.

Radek: Je to furt jenom hra. (usmívá se)

Aleš mluvil v rozhovoru před startem sezony o tom, že cílem v základní části bude pohybovat se do čtvrtého místa. To nám nakonec o kousek uniklo. Jak teď pátou příčku s odstupem času hodnotíte?

Aleš: Chtěli jsme hrát o čtvrté místo, hráli jsme o něj až do posledního utkání. To jsme nakonec nezvládli, takže jsme skončili pátí. Je to škoda, protože kdybychom play off začínali doma, tak by se série možná vyvíjela trochu jinak. Takže to hodnotím, že je to škoda, že jsme neskončili do čtvrtého místa. Měli jsme skončit čtvrtí, mužstvo jsme na to měli.

Radek: Já zpětně souhlasím s tím, že tím, jakou sílu jsme měli hlavně v domácích zápasech, tak je možné, že čtvrté místo by nám třeba pomohlo k lepším výsledkům s Havířovem a i přes něj bychom se dostali. Na druhou stranu, tím, že jsem k tomu přišel později a věděl jsem za poslední tři roky, jaká je síla té východní skupiny, tak musím říct, že jsme klidně mohli skončit i šestí, nebo sedmí. Tady opravdu mohl kdokoliv porazit kohokoliv, byť samozřejmě Velké Meziříčí a Žďár nad Sázavou v určitý moment odpadly a bojovaly mezi sebou. Pořád to byly ale celky, které dokázaly porazit i soupeře z vršku. Já jsem zas naopak neznal sílu západu, ale tady si dovolím říct, že byť jsme skončili o bod pátí, tak furt si myslím, že je to výborný výsledek v téhle skupině.

Vraťme se ještě k osmifinále s Havířovem. Co sérii podle vás rozhodlo?

Aleš: Podle mého názoru sérii rozhodlo třetí utkání v Havířově. Bylo to absolutně vyrovnané utkání a za stavu 1:1, bylo asi deset minut do konce, vidím to, jak kdyby to bylo včera, jsme měli dvě gólovky a mohli jsme zlomit zápas na naši stranu. Bohužel jsme to neproměnili a soupeř nám pak z takového nahození dal šťastný gól, na který už jsme nezareagovali. Tím se dostal do vedení 2:1, a to byl podle mého rozhodující zlom. Kdybychom ten zápas zvládli, tak věřím tomu, že doma bychom to už dotáhli do vítězného konce.

Radek: Souhlasím. Poslední dva zápasy byly o tom, kdo ten gól v koncovkách zápasů dá první, což my jsme nebyli. V zápase, který Aleš vzpomíná, to mužstvo, které vyhrálo, v tomto případě tedy Havířov, bylo šťastnější. V tu chvíli se ta série naklonila trochu do klidu na havířovskou stranu.

Aleš: My jsme pak ještě v tom čtvrtém domácím utkání chtěli, ale už nám něco chybělo. To si dovolím říct, že už byl Havířov lepší.

Bruslaři v osmifinále narazili na Havířov, kterému podlehli 1:3 na zápasy (Foto: Luboš Vácha)

Jak bylo pro vás play off náročné? Jen aby měli lidé představu, jezdilo se daleko, například ve středu jste po třetím zápase přijeli v jednu ráno, pak jste měli jeden den na přípravu a na trénink, do toho měl každý svoji práci, hned další den se hrál zase zápas o prodloužení té série… Jak se to dá všechno skloubit?

Aleš: Skloubit se to dá těžko. Já obdivuji ty kluky. Druhá liga je asi nejtěžší soutěž, protože kluci musí chodit do práce, k tomu ještě po večerech chodí hrát hokej, a je to strašně náročné. Obzvlášť když jezdíme takové dálky. V tom měl Havířov výhodu, protože to je profesionální tým, a mohl si tak po zápase odpočinout, ale naši kluci museli do práce. Možná že už se v pátek ve čtvrtém zápase nakupila únava. Musím ale před našimi kluky smeknout, jak to celou sezonu zvládali.

Radek: Těžko se to popisuje pro někoho, kdo si to jenom přečte. Pochopitelně, to by musel absolvovat jeden týden těch kluků. Ani pro nás to není takové, my tam jenom stojíme na té střídačce. Ale kluci, jak Aleš řekl, jdou z práce, kolikrát se nedostanou ani domů za přítelkyněmi, někteří mají rodiny a děti. Jdou na trénink a vrátí se, když už děti spí, je to i pro jejich polovičky a jejich rodiny, které jim umožňují tohle hrát, velká oběť. Druhá liga je opravdu nejtěžší. Je náročná na čas, volno je akorát jeden den v týdnu, jinak šestkrát jsou kluci na zimáku. Z toho mají dvakrát v podstatě půlden zabitý, když jsou zápasy, obzvlášť, když se ještě cestuje. Ta oběť je ohromná. A ještě co se týče profesionálů Znojma a Havířova, Znojmo navíc mělo velmi zkušené hráče, tak věřím, kdyby měla ostatní mužstva stejné podmínky, kdyby kluci nechodili do práce a opravdu se připravovali jen na hokej, dopoledne by se věnovali hokeji a odpoledne by měli relax, odpočinek, byli by s rodinami, tak by ta soutěž samozřejmě vypadala úplně jinak. I proto mělo Znojmo takový odskok. Nejen díky kvalitním hokejistům, ale především díky přípravě a tomu, že se mohou ve sto procentech věnovat jenom hokeji.

Co na tenhle režim říkaly vaše manželky?

Aleš: Žena už je za ty léta zvyklá, že nejsem tak často doma jako jiní chlapi. Ještě z doby, kdy jsem hrál hokej, i teď, když trénuji. Samozřejmě ke konci sezony už se jí to zdá dlouhé, ale je tolerantní. Teď jsme zase za odměnu byli na horách a v létě ji vezmu na dovolenou někam k moři, a zase se jí budu snažit vynahradit ten čas, který jsem s ní v zimě nebyl, abychom si to užili teďka.

Radek: My jsme spolu pětatřicet let, takže ona ví, koho si brala, a ví, že to s hokejem nějakým způsobem spjaté je. Byť jsem jí před letošní sezonou slíbil, že si dám od hokeje pauzu, budeme víc spolu a víkendy budeme mít víc pro sebe, ale stalo se to, že jsem do toho stejně zase od listopadu vklouzl. (usmívá se) Je to velká tolerance od manželky a patří jí velký dík za to, že to vůbec akceptuje, protože je to defacto koníček. Někdo chodí na ryby, nebo na motorku, nebo si jde sednout večer do hospody, tak my to trávíme na zimáku a nebo v autobuse. (směje se)

Aleš: Trávíme to na zimáku s pětadvaceti fajn klukama.

Radek: Tak, tak. Akorát že někdy je ta hlava trošku zakouřená asi víc než na těch rybách. (směje se) Ale patří poděkování všem partnerkám a našim manželkám.

Já se ještě vrátím zpátky k hokeji. V sezoně se střídala dobrá období s některými horšími, jak to obvykle bývá. Co pro vás za tu dobu byla největší výzva? Co vám dělalo největší starosti?

Aleš: Na začátku mi dělali starosti gólmani, protože nepředváděli výkony, jaké jsme čekali, jaké předváděli v přípravě. Potom, když jsme se rozjeli a když přišel Hami, nakopli jsme se, dostali jsme se z toho a udělali jsme sérii vítězství, tak najednou zas přišli Mouka a Mlyny a udělali nám starost tím, že odchází do Itálie. Jenže oba hráli centry, takže jsme měli starost, kde seženeme dva centry. Promluvili jsme s klukama a Kuchťák s Valdou řekli, že to půjdou zkusit, a zvládli to podle mě úplně skvěle. Další kluci, kteří dostali víc příležitostí, tak se toho zhostili také skvěle. Takže jsme pak navázali na předešlé dobré výkony.

Radek: Já jsem přišel už do rozjetého vlaku. Mužstvo se chytlo a já jsem se s tím jenom fakt svezl. To, že jsem přišel zrovna v době, kdy byla nějaká šňůra proher, to tak má každé mužstvo. V žádném případě to nebylo mnou, že najednou se nastartovalo něco, já jsem se opravdu jenom svezl s tím mužstvem. Co já jsem cítil jako největší výzvu? Za sebe musím říct, že se do toho nemuselo nějak extra sahat, ale pro mě jsou důležité takové maličkosti jako vnitřní vztahy v mužstvu, které jsou pro mě daleko důležitější než samotné výkony jednotlivců na ledě. Z mé strany bylo strašně důležité, že kabina si to dokázala ukočírovat tak, aby se ta sezona i přes nějaké problémy na jejím konci zvládla, a že to mužstvo šlo na led jako jeden chlap. To je pro mě vždycky hrozně důležité, aby kabina uvnitř fungovala. To byla pro mě výzva, aby to tak bylo po celou dobu sezony, což se nakonec stalo.

Aleš: Já jen malinko nesouhlasím s tím, že tam Hami nic nepřinesl. Přinesl tam…

Radek: Rozsekané hokejky (skáče Alešovi do řeči a směje se v narážce na zápas s Velkým Meziříčím, ve kterém o druhé přestávce rozlámal svoji hokejku vzteky - pozn. red.)

Na co jste naopak nejvíce hrdí? Co vnímáte jako největší pozitivum uplynulé sezony?

Aleš: Já jsem nejvíc hrdý na to, že jsme tu udělali sérii čtrnácti vítězných domácích utkání v řadě. Předváděli jsme s klukama opravdu parádní výkony. A, dneska už to můžu říct, jsme jediné mužstvo, které porazilo Znojmo v základní hrací době. Na to jsme hrdí. A také si strašně vážím kluků i přes ty problémy, které jsme měli od ledna, jak k tomu přistoupili pozitivně, že nikdo z nich neodešel nebo neskončil, sezonu tu dohráli a bojovali za brodský dres.

Radek: Nemám, co bych doplnil. Podepisuji v plném rozsahu.

Bruslaři zvítězili nad Znojmem 3:2, to se žádnému jinému mužstvu v této sezoně nepodařilo (Foto: Karolína Vencovská)

Zmínili jste, že u vás skoro každý den běží televize s hokejem. Začali jste okamžitě sledovat další zápasy, nebo jste potřebovali chvilku na to, abyste si od hokeje odpočinuli?

Aleš: Asi dva dny jsem nechtěl o hokeji slyšet, ale samozřejmě jsem pak po očku sledoval výsledky naší skupiny a extraligu jsem sledoval. Teď, když jsme se vrátili z hor, tak už zase v televizi sleduju extraligu, pořád koukám, jak si vede Znojmo a jak probíhá finále.

Radek: Já to mám stejně. Ono vnímání toho, když nějaké mužstvo trénuješ nebo za něj hraješ a vypadneš, je jiné, než když potom pasivně sleduješ jiná mužstva. To vypadnutí samozřejmě bolí, a jak jsme se bavili na začátku, motá se ti v hlavě co a kdyby a takové. Ale právě já si třeba hlavu vyčistím tím, že můžu hokej sledovat bez toho, aniž bych musel myslet na ten náš konkrétní zápas. Takže jsem taky sledoval. Těch zápasů bylo strašně moc, a mě moc nebaví v základní části sledovat třeba extraligu, ale play off jakékoliv soutěže je potom to koření. To mě baví hodně.

Aleš: My jsme se dokonce s Hamim jeli podívat na jeden zápas do Znojma. Takže už nám to zase asi chybělo. (směje se)

Radek: Byl to teda spíš takový vánoční zápas podle výsledku a průběhu, ale zase jsme viděli góly. (směje se, Znojmo porazilo v tomto zápase Letňany 10:0 - pozn. red.)

Aleš: Byli jsme zvědaví, jak vypadají Letňany. Ten zápas byl jednoznačný.

Teď, kdy si povídáme, je úterý 18. dubna. Znojmo vede ve finálové sérii 3:0 na zápasy, o tom se bavit nemusíme. Je rozehraná baráž, ve které vede Kladno 2:0 na zápasy, a dnes se rozehraje také finále extraligy. Jen pro zábavu, jak tipujete, že tyto série dopadnou?

Aleš: Když začnu Kladnem, tak si myslím, že Kladno vyhraje 4:1 na zápasy. Ve Zlíně vyhraje jeden zápas a doma to dotáhne. Ve finále favorizuji Třinec. Když neustoupí ze svého hokeje, tak si myslím, že získá zase titul. A na zápasy? Tipuji, že to bude 4:2.

Radek: Nedokážu tipnout zápasy, to si netroufnu, to bych fakt tipoval. Co se týče baráže Kladno – Zlín, tak před sérií se přiznám, že jsem si říkal, že by to Zlín mohl zvládnout i třeba na sedm zápasů. Že je přeci jen v takovém laufu, je v euforii. Kladno stálo pětačtyřicet dní, byť odehrálo čtyři přáteláky, ale furt to je takové o ničem. Ale tím, že Kladno už udolalo ty dva zápasy, tak věřím, že už si to nenechá vzít. Byť věřím, že před domácím publikem a vyprodaným stadionem se Zlín ještě nadechne. Ale celkově to Kladno zvládne. U Třince mám úplně stejný pocit. Je to typicky playoffové mužstvo. Poslední roky hraje základní část stejně navrchu, letos možná trošku níž, než byli zvyklí, ale v play off dokazují, že to mají postavené tak, že i v uvozovkách hvězdy se dokáží přizpůsobit systému. Někdy to třeba není až tak záživný hokej, ale je to poctivý a do puntíku plněný systém, který je ve finále za poslední tři roky vždycky dovedl k titulu. Letos věřím podle toho, co zatím v play off předvádí a jak to plní, že titul zase získají.

Aleš: Mně se na Třinci líbí, že oni opravdu neberou jednotlivce, ale kolektiv. Když si všímáš, když skončí série se Spartou i teď s Pardubicemi, tak poražené týmy říkají, že oni hrají jako kolektiv, to my jsme nehráli. To rozhoduje play off.

Radek: Přesně tak. Oni v základní části, protože ví, že zápasů je celá řada, to hrají trošičku podle soupeře. S někým hrají otevřenější hokej, dokáží dát sedm osm gólů, s některými hrají na dva góly. Podle toho, jaký je soupeř typologicky, se na to dokáží připravit. Pak z toho v základní části bodově vyskočí někteří hráči jako například Růžička, Daňo nebo Hudáček. Ale v play off i tihle hráči, kteří jsou bodoví, se dokáží přizpůsobit týmu a třeba tolik nebodují. Byť se teď Růža rozstřílel, ale Daňo nedal gól. Zase ale vyskočí třeba Voženílek, pracant ledu. Ten mančaft drží pohromadě a nehraje si na ty body, nehraje si na jednotlivce, ale fakt to první, druhá, třetí i čtvrtá pětka plní poctivě. Chtějí úspěch, to je strašně důležité.

Úplně na závěr, víte, jestli v příští sezoně budete u A-týmu pokračovat, nebo to bude teprve předmětem dalších jednání?

Aleš: Nebyli jsme osloveni, nikdo s námi nemluvil.

Radek: Zatím jsme nebyli osloveni, nedostali jsme nabídku.