Když nejde o život, jde o hovno. Trefil Roman Maliník do Kotliny?

Nový Jičín odvezl z Kotliny všechny body po těsném vítězství. Gólem k tomu přispěl také útočník Ďáblů Roman Maliník. Ten byl ovšem zvyklý před osmi lety střílet na opačnou bránu.

Roman Maliník přišel do Kotliny před sezonou 2013/2014 z Jihlavy. Hned v dalším ročníku se stal havlíčkobrodským kapitánem. Ta sezona nebyla nejšťastnější, prožil dočasnou výměnu zpátky do Jihlavy za Filipa Semana a pád tehdejších Rebelů z první ligy. Přesto si na Havlíčkův Brod uchovává pozitivní vzpomínky.

Na začátek se zeptám na hodnocení vašeho zápasu Nového Jičína v Kotlině.
Vyhráli jsme za tři body, takže si myslím, že dobré. Vždycky jsme se dostali do vedení. Pak jsme našimi chybami darovali góly soupeři, stejně tak my jsme dávali góly po chybách Brodu. Díky tomu bylo na konci skóre 6:5. Myslím si, že to byl pro diváky atraktivní hokej. Kluci z Brodu hráli dobře, ani jeden tým se nemá za co stydět. Tři body ale díkybohu bereme my, takže jsme spokojení.

Vy jste na začátku tolik nebodovali, teď jste vyhráli asi počtvrté v řadě. To je pro vás super, ne?
Začátek sezony byl všelijaký. První dva zápasy jsme prohráli o gól, z toho jednou s Brodem. Teď se to nějak otočilo, vyhráli jsme čtyřikrát v řadě. Doufám, že na to navážeme. Pak hrajeme ale se Znojmem, to můžeme jenom překvapit, takže to vůbec neberu. (směje se)

Výsledek je pro vás super, ale jak jste spokojení se svým výkonem? Přišlo mi, že jste byli trošku nervózní, že jste po sobě při zápase maličko štěkali…
To je u nás normální, my jsme většina kluků z Ostravy. Ono je to potřeba, pak se to vyhecuje a je to lepší. Některé věci je potřeba uvádět na pravou míru, aby všichni dělali to, co se má, aby byl tým úspěšný. To, že někdo něco zkazí, a hlavně my starší neřekneme nic a budeme na sebe jenom koukat, to je špatně. Většinou ty chyby dělají mladí, takže je potřeba je navést na tu cestu, abychom pak vyhrávali. Bude to pak dobře pro celý tým. To neberu vůbec jako nějaké negativum. To k tomu patří a bylo to tak vždycky i co si pamatuji v Brodě. Když tu hráli Láďa Rytnauer a tihle starší borci, ti po nás jeli pořád. (směje se)

Můžeme na to navázat. Od doby, co jsi hrál v Brodě, jsi v Kotlině asi nebyl. Je to tak?
Nebyl, opravdu ne. Dneska jsme se o tom dokonce bavili, že jsem tady takhle dlouho nebyl. Když jsme sem jeli na zimák, tak se mě ptali, kde to vůbec je. Já jsem říkal: „Kurnik… Jak jsem sem jezdil autem, tak jsem jezdil úplně jinudy. Kde ten zimák je?“ Pak jsme vyjeli nahoře u Pramenu a pak jsem říkal: „Jo, to už vím! To už je jen tady z kopce!“ Nic se tu nezměnilo, akorát vidím, že je nová tabule. Mně se tady vždycky hrálo dobře. Když jsem hrál první ligu za Brod, nebo i proti Brodu. Tady se mně osobně prostě hraje dobře. To šlo dneska asi i vidět. (směje se)

Vybavily se ti nějaké konkrétní vzpomínky, když jsi po takové době vstoupil do Kotliny?
Všelijaké. První sezonu, kdy jsem tu byl, jsme skončili čtvrtí po základní části. To se tu vyhrávalo a chodilo hodně lidí. Ta druhá byla smolnější sezona, kdy jsme většinu zápasů prohráli o gól nebo o dva a pak se to sesypalo a je to tam, kde to je doteď. Takže na jednu stranu mám super vzpomínky, i tu druhou sezonu to bylo dobré. Vždycky tu byla super parta, nebo aspoň za mě jsme tu byli dobrá parta. Lidi tu byli taky vždycky super. Takže mám jenom pozitivní vzpomínky a strašně rád na angažmá tady vzpomínám.

Nechci tu druhou smolnou sezonu rozebírat. Ale co já mám vzpomínky na tebe, vždycky jsi byl ochotný. I když se týmu nedařilo, vždycky jsi přišel na rozhovory a bral to s nadhledem. To je ti vlastní? Nebo jak jsi to vnímal?
Já to beru takhle – slovy našeho horolezce Radka Jaroše – když nejde o život, jde o hovno. Takže já to bral takhle. Navíc i když byla ta sezona smolnější, já jsem pořád doufal. Protože tady byli skvělí zkušení hráči a nemyslím si, že jsme hráli až tak úplně špatně. Ale výsledkově to bylo takové, jaké to bylo, což byla strašná škoda. Celou sezonu jsem myslel jenom na to, že se to změní. Ale jak se to začlo smolit, tak se to prostě do… Až tak, no. Je to škoda, protože tady by prvoligový hokej slušel mnohem víc než druhá liga.

Roman Maliník druhou sezonu v Havlíčkově Brodě nosil kapitánské céčko

Tím, že se starám i o sociální sítě, tak si všímám, že nám sem tam nějaké příspěvky také lajkuješ, že nás sleduješ. Je to spíš tím, že to na tebe někde vyskočí, nebo to opravdu tak sleduješ, co se tu děje?
Mám to v oblíbených. Mám tam follow, nebo jak se to říká. Mám tam Brod, mám tam i Jihlavu a další týmy, kde jsem hrával. Vždycky si přečtu, jak Brod hraje. Já jsem takový. Sleduji i týmy v Anglii, kde jsem hrál. Pro mě je to vždycky srdcová záležitost, protože mám na svá bývalá angažmá dobré vzpomínky. Vždycky mě těší, když se klubu daří. Samozřejmě že když hraju proti, tak chci vždycky vyhrát, to je pak úplně jedno. Ale přeji klukům, aby se to tady zvedlo. Slyšel jsem, že se to tu dělá asi lépe, že se tu o to lidi starají. Nevím, jak to ve skutečnosti je, ale co jsem tak slyšel. Takže doufám, že to půjde nahoru, protože já jsem tu hrál první ligu, vždycky tu chodili lidi a je to tu super.

Je pravda, že jsi zažil derby s Jihlavou z obou stran. Jaké to bylo?
Dokonce v jedné sezoně! (směje se) Když jsem hrával za Vítkovice, měli jsme derby s Třincem. Tím, že je Jihlava tady blíž, je to ještě o to větší. Když jsem hrál za Jihlavu, to byly vždycky s Brodem a Třebíčí vyhrocené zápasy. Když jsem hrál v Brodě, tak to zas bylo vyhrocené proti Jihlavě. Ale že jsem to musel vyměnit v jedné sezoně a hrát takhle – je to o tom, že i v té situaci, v jaké jsme tehdy byli, člověk chce pořád vyhrávat. Takže je to takové, že pořád jde o ten sport. Ale je to takové všelijaké rozpoložení. Dneska jsem měl pocit, že to tady znám. Jak jsem říkal, já mám na to vždycky pozitivní vzpomínky.

Ještě mě zajímá tvoje angažmá v Anglii. Jak ses tam dostal a jaké to tam bylo?
Skončil jsem v Havířově a pak jsem přes Ondru Raszku, bráchu trenéra Jiřího Raszky, co trénuje Havířov, zavolal do Manchesteru, jestli mě tam chtějí. A oni mě tam vzali tehdy. Takhle jsem začal v Anglii. Tam to šlo ale finančně do kytek, tak jsem odešel do Polska. Když jsem potom chtěl jít z Polska zase pryč, když jsem chtěl změnit svůj život, tak stačil jeden videohovor a hned o mě projevili zájem. To jsem si ze dne na den sbalil věci a jel jsem tam.

Jaké to tam bylo po sportovní stránce?
Přijde mi, že i když to je Anglie, tak tam tím lidé více žijí. Na zápasy tam chodí celkem hodně lidí. Hodně se to tam dělá pro fanoušky, hraje se jenom o víkendech. Když třeba autobus s fanoušky zůstane stát na dálnici, tak se prostě zápas posune o půl hodiny. Takže to bylo z tohoto pohledu zvláštní. Hokejově – všichni umí bruslit. Technicky to tam není až takové, ale o to je to nepříjemnější. Teď už se to ovšem zvedá, konec konců tam hraje strašně dlouho Aleš Padělek, co hrál tady s námi taky. Musím říct, že za mě to bylo super.