(2/2) Každý si uvědomil své silné stránky a dal je všanc mužstvu, těší Kraučuka s Hamanem

Aleš Kraučuk s Radkem Hamanem mají za sebou druhou sezonu u A-mužstva Havlíčkova Brodu. V první části rozhovoru zhodnotili její průběh. Nyní se trenéři A-týmu v druhé části rozhovoru zaměřují na to, jaká byla uplynulá sezona v porovnání s tou předchozí, nebo jak se spolupracovalo s Honzou Novákem a Lukáše Endálem, kteří se po letech vrátili do mateřského klubu.

Máte za sebou druhou sezonu u A-týmu. Jak se dají tyto dvě sezony porovnat po sportovní stránce?

Aleš: Shodné byly v tom, že jsme pokaždé skončili pátí. Loni jsme začínali a měli jsme podle mě lepší kádr. Byli tady Dušek, Mlynář, Moučka, v obraně Kliment, takže tu byly individuality. Do téhle sezony jsme šli s tím, že dostanou šanci co nejvíc brodští kluci. Hráli jsme víc na Broďáky a já myslím, že to je cesta, kterou brodský hokej musí jít. My jsme tady za ty dva roky dali šanci deseti brodským odchovancům, kteří se dostali do A-týmu, a dneska hrají druhou ligu.

Radek: Jo, to podepisuji. Ano, sice jsme dali o něco méně branek oproti loňsku, ale o dost méně jsme jich dostali. To je v mých očích pro sezonu hrozně důležité. Něco jiného je Vyškov, který to má založené na tom, že je odstřelený vstřelenými góly, ale je odstřelený i těmi inkasovanými. Tam zas musíš mít typologicky hráče, kterým je to úplně jedno nejenom v obraně, ale i gólmanům, kteří očekávají, že šest gólů dostanou, ale útočníci jich osm vstřelí. A to se sejde málokdy. Pro mužstvo je dobré, nakonec to teď vidíme v play off, vyhrávat na jeden dva góly. Když to takhle urveš, tak vyroste sebevědomí mužstva do dalších zápasů. Tohle si myslím, že je super.

Před touto sezonou se klubu ujalo nové vedení. Co se pod ní změnilo na fungování týmu?

Aleš: Teď tu druhou sezonu jsme začali fungovat tak, jak by to v tom týmu mělo být. Byl pořádný kustod, byly jasně dané funkce v klubu a všem šlo o jeden cíl, aby to nějakým způsobem fungovalo. To se povedlo, takže kluci měli celou sezonu všechny věci potřebné k tomu, aby podávali dobré výkony. Nebyl žádný problém během sezony. Takže to byl docela velký rozdíl, protože tu sezonu předtím všichni víme, že od ledna kluci nedostávali peníze a nefungovalo to, jak by mělo.

Do týmu přišel Honza Novák, zkušený borec, který toho hodně prošel. Jak se vám s ním spolupracovalo a jak jste byli spokojení s jeho rolí?

Aleš: Za mě Honza fungoval dobře. Na můj vkus, s tím vším, co má za sebou, by mohl být ještě větším vůdcem kabiny, ale má nějakou povahu. Na ledě ale podával skvělé výkony a byli jsme s ním maximálně spokojení.

Radek: Byl v kabině, především těm mladším hráčům, jednoznačně mentorem. To každá kabina potřebuje. To za mě v té loňské sezoně chybělo, byť tam typologicky měli být takoví hráči. Každý máme nějakou povahu, jak se projevovat. My bychom se asi shodli na tom, že by byl povahově ideální mix Endyho s Novkou. Jeden je odstřelený, druhý je introvert, takže ideální by je bylo spojit (směje se). Ale samozřejmě to je naprosto v pořádku, každý je originál. Ale Honza Novák ať už herně, přístupem, nebo nějakou radou, ať už trošku mírnější, nebo trošku vznětlivější – to k tomu patří, hokej je emoční sport – tu roli mentora splnil.

Aleš: To, co jsme od něj čekali, tak absolutně splnil.

Jan Novák byl nejproduktivnějším obráncem týmu, mentorem v kabině, a klubu pomáhal také svoji aktivitou na sociálních sítích
(Foto: Luboš Vácha)

Můžeme se posunout ke zmíněnému Endymu. Jak bylo pro vás těžké, že podstatnou část sezony nebyl zdravotně v pořádku a nemohl se zapojit naplno?

Radek: Já si myslím, že s jeho povahou to byl v první řadě největší problém pro něho samotného, ani ne tak pro nás. Trenéři jsou na to zvyklí, tohle přichází. Tam je nejdůležitější, jak ten hráč se s tím dokáže srovnat. A Endy tím, že je emoční, chce hrát, je do toho zapálený, tak ho to užíralo. Takže ho udržet v tom, aby nemyslel na to, že nehraje, a dal se do kupy, bylo asi víc náročné, než po něm v tu chvíli zacelit tu díru. Ale chyběl, víme to, že když nastoupil, buď ty góly dal, nebo na sebe navázal dva tři hráče, prostě tak to je. Navíc současně plnil funkci sportovního manažera a místopředsedy klubu, což byla pro něho nová zkušenost. Velký respekt, jak to skloubil a hráčsky zvládl.

Aleš: Je to škoda pro tým, že měl takovouhle smolnou sezonu. Prvních pět zápasů vynechal, pak nastoupil, začal dávat góly, a pak, když se do toho dostal, tak přišlo zase zranění v Opavě, a to už si nesl až do konce sezony. To týmu ublížilo. Ale jak to říká Hami, zas byly zápasy, kdy když Endy nenastoupil, tak se tým o to víc semkl, a dokázali jsme i bez Endyho odehrát parádní zápasy.

Z čeho máte za tu sezonu největší radost?

Radek: Mě potěšil ten závěr. To play off, jak se dali kluci dohromady, a najednou chtěli. Už to nebylo takové, že jdeme odehrát zápas, ale že chceme. Hlavně ta série s Opavou byla alfa a omega, protože podle toho se hodnotí sezona. Můžeš skončit první, ale když hned vypadneš, tak k čemu ti to je. Hodně jsem taky slýchával, že derby se Žďárem je nad sezonu, z okolí se to na mě hrnulo. Fajn, je to derby, ok, ale myslím si, že každý by dneska vyměnil čtyři prohry se Žďárem za dobrý závěr sezony. To jenom taková vsuvka. Pro mě bylo fakt nejlepší, že jsem viděl kluky, jak šli jeden za druhým a fakt chtěli. Bylo to na nich vidět na střídačce, v kabině, jak se připravovali, ten fokus byl na týmový úspěch.

Aleš: Naprosto souhlasím, ten závěr sezony, ta série s Opavou, z toho mám největší radost. Pak mám radost, kolik jsme opravdu zapojili brodských odchovanců do týmu, protože myslím si, že ani v druhé lize nikdo nemá takový počet odchovanců. Dostali zase šanci junioři Honza Kuchta s Honzou Vaněčkem, byli jsme rádi, že se domu vrátil Dominik Vacík a podával výborné výkony. Také mám radost z Adama Dvořáka, Jirky Benáka a Marka Tecla. To jsou kluci, které jsem měl už v mládeži, a jsem rád, že se dostali do A-týmu a stali se tahouny mužstva. Dvořka (Adam Dvořák – pozn. red.) kdykoliv mohl, tak přijel z Jihlavy a chtěl hrát za Brod.

Radek: I hráči, kteří jsme se bavili, že loni měli možná osminový ice time, tak letos museli odehrát ty zápasy a myslím si, že spousta jich překvapila, co byli schopní odehrát za dobré zápasy.

Aleš: Když je budu jmenovat, tak Kebča (Michal Kerber – pozn. red.) jaký udělal progres. Od prosince začal nastupovat a udělal obrovský skok, ukázal, že v týmu byl právem. Dýma (Filip Dymák – pozn. red.) taky, jakmile dostal šanci, využil ji, prosadil se svou povahou, bojovností, to je další brodský kluk.

Radek: Pomohlo určitě třeba i Maxovi (Maxovi Kutlvašrovi – pozn. red.), že chodil do Poličky. Je to hráč, který se musí samozřejmě vyhrát, ale měl období, kdy mu zápasy v kraji pomohly. Bylo to vidět i na trénincích, že byl najednou víc rozehraný, víc si věřil a měl období, kdy i zápasy odehrál slušně. Samozřejmě v závěru, tím jak už nastupoval méně, tak ztrácíš tu herní jistotu, to je přirozené, je to mladý hráč, ale prostě část sezony odehrál velmi kvalitně. Krejča (Matěj Krejčí – pozn. red.) byl omezený svou prací. Tréninky, na které nemohl kvůli práci chodit, se nasčítají, takže tam omezení také bylo. Ale spoustu zápasů, konkrétně i sérii s Opavou, odhrabal, odehrál, a takhle bychom mohli pokračovat dál.

Aleš: Přesně tak, Kopejtko (Marek Kopic – pozn. red.), Pártlík (Filip Pártl – pozn. red.), Macas (Marek Tecl – pozn. red.)… Macas už byl loni tahoun A-týmu, ale letos se přidali ještě Kopejtko a Pártlík. Prožili parádní sezonu, dostali důležitější roli, hráli přesilovky, oslabení, prostě ukázali, že na to mají a udělali ten výsledek.

Marek Tecl se stal nejlepším střelcem Bruslařů
(Foto: Luboš Vácha)

Radek: Výbornou práci předvedl Vořech (Luboš Voříšek – pozn. red.), který přijal svoji roli, začal pracovat na obraně a odhrabal to tam. Přijal roli, že už třeba nedostával tolik ice timu, ale přijal ji a byl ku prospěchu mužstva. Kuchťák (Petr Kuchta – pozn. red.) byl velkým přínosem, když přijal roli toho psa, bourače, obranáře. To je to, že si kluci potom uvědomili, jaké jsou jejich silné stránky, a co můžou mužstvu jakoby prodat. Přestali si v našich očích hrát na komplexní hokejisty, že jsou výborní do obrany, že jsou střelci, že to jsou konstruktivní hráči, prostě všechno, ale každý si vypíchl v závěru své silné stránky, a ty dal všanc mužstvu.

Aleš: Ještě tedy musím zmínit Lukáše Bureše. To je neskutečný bojovník. Přišel sem před sezonou, a když jsme se dozvěděli, že nastupuje se zlomeným žebrem – v druhé lize, nedal si pauzu a nastupoval – tak to klobouk dolu před tím klukem.

Radek: Nebo jel po zápase dorostu autem do Opavy a od druhé třetiny nastoupil. Klobouk dolu.

Aleš: Ještě nesmíme zapomenout na Valdu (Milana Valáška – pozn. red.), to je za mě klíčový hráč. A za dva roky, co je tady, nevynechal ani jeden zápas.

Radek: A to sem dojíždí spoustu kilometrů. Z větší dálky dojíždí také Koště (David Košťál – pozn. red.), a přestože se mu zvýšilo pracovní vytížení, stejně vždycky přijel, toho si také nesmírně ceníme. Pomohl nám i Valič (David Vala – pozn. red.), který zase jako odchovanec přinesl prvoligové zkušenosti. Havlise (Roberta Havláta – pozn. red.) musíme také ocenit, že chtěl neustále hrát i se zdravotním hendikepem. Zkrátka každý se svou měrou na týmovém úspěchu podílel.

A jak to bylo s brankáři?

Radek: Čenda byl volba číslo jedna. Měl tam nějaké zranění, tak proto jsme to doplňovali mladými gólmany. A taky si na to jeden dva tři zápasy trošku zvykali, ale pak hodně překvapili a hodně nám pomohli. Takže ta sázka na ně vyšla. Musím říct, že i Méďa (Martin Nedvěd – pozn. red.) oproti loňsku, kdy se ještě trošku pral o to, že by měl chytat, přijal tu roli za Čendou nebo za mladými kluky, kteří přijeli. A naopak, když bylo potřeba, tak nastoupil a odchytal to velmi slušně. Měl trošku smůlu, že to bylo v zápasech, kdy mužstvo před ním nebylo úplně v rozpoložení, aby mu pomohlo, ale on samotný podal fakt kvalitní výkony na to, že vlastně nechytal, a najednou musel po x zápasech naskočit a podržet mužstvo.

Na závěr, jak budete trávit volno v mezisezonní přestávce, co máte?

Aleš: Já jsem teď po sezoně odjel na týden na hory, tam jsem si odpočinul. Teď budu odpočívat, protože je to náročné jak pro hráče, tak i pro nás trenéry. Je to strašně náročná soutěž, máme každý svoji práci, plus pak každý den jste tři hodiny na zimáku, takže budu odpočívat.

Radek: Jo, já taky. My víme, že to musíme těm nejbližším vrátit. To znamená v našich případech manželkám. Já mám proti Aldovi tu výhodu, že mám děti odrostlé, takže po manželce je hned vnučka. Takže já si užívám dědečkovských povinností velmi rád.