„Zvykl jsem si velice rychle, jelikož mi nic jiného nezbývalo,“ smál se Filip Ondráček

Mladým hokejistům z řad mládežnických celků havlíčkobrodských celků se dlouho pozvánky do juniorských výběrů českého reprezentace vyhýbaly, ale nedávné srazy národního týmu s sebou přinesly pro tábor Rebelů výrazné prolomení ledů. Dres s národním znakem na prsou totiž oblékla hned trojice mladíků z našeho klubu. Nejdříve se společně s reprezentační „sedmnáctkou“ představili na mezinárodní scéně gólman Daniel Dolejš a obránce Libor Šulák, které záhy doplnil v barvách „dvacítky“ také útočník Filip Ondráček. Právě s úderným útočným esem brodské juniorky, jež i přes veškerou snahu nakonec nedokázala mezi nabitou konkurencí udržet extraligovou příslušnost, jsme připravili první rozhovor. Ohlédli jsme se v něm nejen za reprezentační zkušeností sympatického forvarda, ale také za sezonou na klubové úrovni.

Filipe, začneme ohlédnutím za uplynulou sezonou. Ta z vašeho pohledu nebyla narozdíl od ostatních mužstev Rebelů příliš úspěšná, když jste neudrželi extraligovou příslušnost a s juniorkou budete příští soutěžní ročník hrát jen mezi prvoligovou konkurencí. Jak bys zhodnotil celou sezonu pohledem svých výkonů a také celého mužstva?
Myslím si, že zahrát si extraligu juniorů byla veliká zkušenost. Jsem za ní i velice rád a moc mne mrzí především pád do nižší soutěže. Myslím si, že důležitá část byla někde v polovině sezony, kdy jsme měli hodně dlouhou šňůru 17 porážek v řadě. Myslím si, že tam se lámal chleba.

Zastavme se právě u již zmiňované šňůry porážek. Dá se asi očekávat, že náladu v týmu nebyla v té době moc dobrá. Přesto se zdálo, že vaše postavení v tabulce příliš neodpovídá předváděným výkonům. Naopak to vypadalo, že jste všem poměrně vyrovnaným soupeřem. Co bylo podle tebe hlavní příčinou vašeho pádu do nižší soutěže? Myslíš si, že o něm rozhodla právě již zmiňovaná série porážek?
Snažili jsme se na to moc nemyslet a vzít si z každého zápasu jen to pozitivní. To si také myslím, odehráli jsme vyrovnané zápasy s týmy, které byly v tabulce nahoře a hodně jsme je trápili, ale naším největším protivníkem byla spíš koncovka. V té jsme většinou vyhořely. Určitě to bylo i těmi sedmnácti porážkami, protože je to hodně bodová ztráta, a druhou příčinou byla už ta zmiňovaná koncovka.

Jak vás připravoval zkušený trenérský tandem Tomáš Mariška - Richard Cachnín? V čem se vám nejvíce snažil poradit a přizpůsoboval vaší výsledkové krizi také nějakým způsobem taktiku?
Taktika se moc neměnila, akorát kladli větší důraz na tlak do brány a snažili se nás hlavně srovnat po psychické stránce. To jsme v tu chvíli potřebovali nejvíc.

Během sezony vás posílila celá řada hráčů ze staršího dorostu, jmenujme například šikovné útočníky Davida Kozlíka s Janem Wasserbauerem nebo obránce Václava Pecna. Jak se ti s nimi hrálo a jak moc vám pomohli?
Kluci se velice rychle aklimatizovali, jelikož je to podle mně velký skok s dorostenecké extraligy do juniorské. Hrálo se mi s nimi velice dobře a myslím si, že nám i velice pomohli, když vlili do našeho týmu novou krev.

Juniorská extraliga je hodně vyrovnaná a náročná soutěž, odehráli jste v ní spoustu utkání. Které z nich se vám podle tebe povedlo nejvíce a ve kterém jste naopak předvedli nejhorší výkon?
To s vámi musím souhlasit. Je to velice náročná soutěž po fyzické stránce, jelikož zápasy na sebe navazují. Tak nejhorší zápasy jsme odehráli určitě na Spartě a ve Znojmě, když jsme prohráli shodnými výsledky 10:2. A naopak nejlepší zápasy si myslím, že jsme odehráli doma se Spartou a Zlínem.

Když už jsme u hodnocení minulé sezony, zaměřme se krátce také na tebe. Během 58 zápasů se ti podařilo nasbírat 31 kanadských bodů za 17 vstřelených branek a 14 asistencí, přičemž ses stal 3. nejproduktivnějším hráčem svého týmu. Jsi se svými výkony spokojený, nebo si myslíš, že to mohlo být ještě lepší?
Určitě to mohlo být lepší, jelikož se mi také nějakou dobu nedařilo, ačkoli jsem měl mnoho šancí. Ale myslím si, že to k tomu sportu patří. Na druhou stranu si však musím uvědomit, že jsem hrál juniorskou nejvyšší soutěž prvním rokem...

Svými výkony sis vysloužil také povolání do havlíčkobrodského A-mužstva, když ti zkušená trenérská dvojice Petr Novák - Jaroslav Benák dala šanci v prvoligovém utkání na ledě Chomutova. V čem spočívá největší rozdíl mezi juniorskou extraligou juniorů a 1. ligy dospělých? Co sis odnesl z této cenné zkušenosti?
Za tuto šanci jsem byl velice rád. První liga dospělých je podle mně o něco pomalejší, ale o to silovější a více o taktice.

A to nebylo z tvého pohledu zdaleka vše, dokonce sis vysloužil nominaci na nedávný sraz reprezentační "dvacítky" do Slaného, kde jsi v jejím dresu absolvoval modelový zápas proti "osmnáctce". Kdy a jak ses o tom dozvěděl? Jak bys celou akci a své výkony zhodnotil?
O této akci jsem se dozvěděl od trenérů. Už před zápasem jsme se dověděli, že všechny tyto akce budou směřovány na zlomek roku, na MS U-20 v Kanadě. Důležitý bude kemp v květnu, který bude směřován k přípravě před novou sezonou, jež vyvrcholí již na zmiňovaném MS U-20. Z tohoto setkání jsem si odnesl spoustu cenných zkušeností.

Jak rychle sis zvyknul na reprezentační zápasové tempo a s kým ses nejčastěji objevoval na ledě?
Zvykl jsem si velice rychle, jelikož mi nic jiného nezbývalo. (směje se) Na ledě jsem se objevoval ve formaci s Jirkou Rysem a Markem Hemským.

V nadcházející sezoně bude hrát juniorka 1. ligu. Myslíš si, že se jí podaří postoupit zpět mezi tuzemskou smetánku této věkové kategorie? Jaká cesta by podle tebe k tomu mohla vést?
Strašně moc bych jí přál, aby se jí podařilo postoupit zpět mezi tuzemskou smetánku. I když vím, že to bude velice těžké.

Už víš, jak to bude s tebou vypadat do budoucna? Budeš nadále působit mezi našimi juniory, nebo máš i nabídky od jiných klubů?
Co se týče nabídek od jiných klubů, tak ty tu jsou, ale záleží na dohodě vedení klubů.

Chtěl bys na závěr něco dodat nebo někomu vzkázat?
Chtěl bych popřát všem hráčům HC Rebel hodně zdraví a sportovních úspěchů v následující sezoně.

Díky za rozhovor a ať se ti daří co nejlépe i do budoucna.
Děkuji.