Je důležité se na sezonu co nejlépe připravit, ví kanonýr Lukáš Endál

V nadcházejícím soutěžním ročníku se chtějí poprat o postup do 1. ligy a letní příprava podle toho už od svého útlého začátku také vypadá. Bruslaři začali netradičně brzy na ledě, v malé hale na jihlavském Horáckém zimním stadionu poprvé vyjeli už 16. května. Tým si od brzkého nástupu na led slibuje rychlejší aklimatizaci, která by hlavně v úvodu sezony mohla být proti soupeřům výhodou. Dobře to ví i zkušený útočník a nejproduktivnější havlíčkobrodský hráč v minulém druholigovém ročníku Lukáš Endál. „Je mi devětadvacet a jsem tady suverénně nejstarší. Je to trochu divné a moc nadšený z toho nejsem,“ usmíval se oblíbený hokejista, jenž byl kvůli absenci kapitána Miroslava Třetiny a obránce Miroslava Dubna na ledě největším matadorem. V rozhovoru se rozpovídal nejen o přípravě, ale také o trénování mládeže. (Foto: Petr Kraus, fotokraus.cz)

Jaké jsou tvé pocity z prvních tréninků na ledě?
Pocity jsou dobré. Myslím si, že je to dobré, chodit v létě na led. Je to zpestření. Člověk se dostane do kontaktu s ledem. Jak říkal trenér, přechod na led v plné fázi je potom jednodušší.

Co říkáš na trénink? Vypadalo to, že byl hodně náročný…
Už včera to bylo znát. Jediný problém je v tom, že člověk je zvyklý v létě nějak pracovat a pohyb na ledě je úplně jiný. Není to jednoduchý přechod, ale určitě je to ku prospěchu. Paráda.

Jak se těšíš na novou sezonu?
Abych pravdu řekl, nad sezonou ještě tolik nepřemýšlím. Soustředím se spíš na léto, aby se člověk dobře připravil a v sezoně na to navázal. Není jednoduché hrát jednu sezonu dobře, navázat na to a hrát ještě lépe než předtím. Je důležité se dobře připravit a odvést ne stoprocentní, ale sto padesáti procentní výkon. Bude to sice náročné, ale každý si to musí uvědomit, když se chce hokejem živit a hrát ho. Navíc tady jsou mladí kluci, takže když do toho dají sto padesát procent, bude to pro ně dobré.

Co říkáš na to, že jsi byl na ledě nejzkušenějším hráčem? Jak hodnotíš přístup svých mladších spoluhráčů?
(směje se) Je mi devětadvacet a jsem tady suverénně nejstarší. Je to trochu divné a moc nadšený z toho nejsem. Třéta teď ještě s námi netrénoval, tak jsem tady byl nejstarší já. A přístup kluků? Nebyl jsem v jejich věku jiný, jsou samá sranda. To k tomu patří. V téhle době to ale musí jít trochu stranou a mladí kluci tomu musí dávat ještě mnohem víc, než tomu dávají, aby je to někam posouvalo. Já když jsem byl v jejich věku, tak jsem si to tolik neuvědomoval, neměl jsem ani takovou možnost na sobě pracovat. Je potřeba si to uvědomit a využít tu šanci, přidávat si i mimo led a víkendy trávit trénováním. Samozřejmě vím, že je to těžké. Kluci chodí do práce nebo do škol, věnovat se tomu na sto padesát procent není jednoduché. Zvládnout to a srovnat si to v hlavě je hrozně důležité.

V minulé sezoně jsi trénoval v Brodě malé děti. Jaká to byla pro tebe zkušenost a budeš v tom dál pokračovat?
Pro mě je to nesmírná zkušenost a je to věc, kterou chci do budoucna dělat. Rozvíjet nějaké programy a věnovat se rozvoji mládeže na vysoké úrovni je pro mě hrozně zajímavé. Zaměřovat se jak na individuální práci hráčů, tak jako trenér i na kolektivitu, být s kluky v kontaktu, pracovat s nimi a dívat se, jak se rozvíjejí. A jestli jim poznatky a zkušenosti, které jsem nasbíral během kariéry jako hráč a snažím se jim je předat, jsou pro ně prospěšné. Všechno mě to obrovsky naplňuje a baví mě to.