Jsem obrovsky zklamaný, je mi do breku. Chtěl jsem vyhrát, smutnil Endál

Zatímco v úterý byl jeho koeficient štěstí na vrcholu, ve středu večer neměl Lukáš Endál daleko k slzám. Dva pocitově naprosto rozdílné dny prožil tento týden pětadvacetiletý havlíčkobrodský útočník. Nejprve slavil narození dcery Alice a o několik hodin později smutnil po porážce 0:1 v souboji s posledním Pískem. „Jsem obrovsky zklamaný, strašně jsem chtěl vyhrát,“ svěřil se bezprostředně po utkání.

Oslava vaší nové role otce se moc nepovedla, souhlasíte?
Ano. Já jsem strašně rád, že je malá na světě a že jsou obě moje holky v pořádku, ale jinak je mi po dlouhé době do breku.

Pamatujete, kdy jste zažil podobný souboj, ve kterém jste měli jasnou převahu, a přesto se nakonec radoval soupeř?
Na konkrétní si asi nevzpomenu, ale určitě takové byly. Věřím, že lidi viděli, že jsme se na to nevykašlali. Třeba já teď po zápase neměl z čeho brát, a kluci taky. Běžte se podívat, všichni sedí v kabině a jsou smutní.

Tři domácí zápasy v řadě a jenom jeden gól, co může tuhle tristní bilanci utnout? Jedna přesná střela?
Říká se to, a většinou je to asi pravda. Na druhou stranu – hrajete doma s Třebíčí a neuznají vám gól. Dobře, to ještě pochopíte, jenže dneska deset minut před koncem vyrovnáte ve velkém náporu naprosto regulérně a zase nic. Já už fakt nevím, jaký jiný góly by měli uznávat.

Vy jste těch branek ale mohli dát celou řadu už předtím...
To je pravda, měli jsme na to spoustu šancí a času. Věděli jsme, s čím Písek přijede, byli jsme na něj připraveni a stejně nic. Takový je prostě někdy sport. V Ústí dám tři góly a mám pocit, že jsem se snad konečně chytil a ono to tam zase nepadá. Já vím, že bych měl tým táhnout, že na mě spoléhá...

V sobotu vás doma čeká Beroun, který přijede zřejmě se stejně defenzivní taktikou jako Písek. Jak zamezit dalšímu neúspěchu?
Musíme dát hlavu nahoru, dobře zregenerovat a pořádně se semknout. Teď se ukáže opravdový charakter tohohle týmu.

Jenže tři porážky v řadě na vlastním ledě, to není zrovna nejlepší pozvánka pro fanoušky...
Já vím, přesto bych je chtěl poprosit, aby na nás nezanevřeli a přišli nám v co největším počtu pomoct. Do podobné situace se může dostat kterýkoliv tým, jen se podívejte třeba v extralize na Spartu. Věřím, že lidi přijdou, že utvoříme jednu partu, která potáhne za jeden provaz a že to společně zvládneme. Chceme jim ukázat, že máme brodské srdce, nevzdáme to.

Oni se vám ale snažili pomáhat už ve všech dosavadních zápasech, pokaždé tleskali i za nepříznivého stavu...
Souhlasím, máme skvělé fanoušky. Zaslouží si naše obrovské díky. Já jsem přesvědčený, že chápou, jaká je situace. Že nám to teď prostě jenom nelepí. Je vám do breku, když vídíte, že máte v zápase šedesát střel a nedáte ani gól, a naopak soupeř vystřelí sotva patnáctkrát a jedna šmudla mu tam projde.