Petr Kukla: Brod je pro mě srdeční záležitost a můj druhý domov

Píše se sezona 2005/2006. Havlíčkův Brod na druholigovém poli exceluje a na konci barážového vítězství 4:2 nad Jindřichovým Hradcem to konečně přichází – Rebelové se po dlouhé době vracejí do 1. ligy! Neuvěřitelných oslav, které se stejně jako vytoužený návrat do druhé nejvyšší soutěže nesmazatelně zapsaly do historie klubu, se účastní i šikovný mladík Petr Kukla (na snímku vpravo). Sympatický hokejista si okamžitě získal srdce havlíčkobrodských fanoušků, kteří na něj v žádném případě nezapomněli. Dnes už zkušený mazák se v sobotu vrátil na místo činu v barvách mateřského Sokolova jako jeho kapitán a čekalo ho vřelé přivítání. Pravidelné vyvolávání jeho jména během zápasu ještě opepřily pozápasové rybičky s Miroslavem Třetinou. „Diváci ukázali, že na mě nezapomněli. Strašně moc mě to potěšilo, smekám před nimi a moc jim za to děkuji,“ neskrýval dojetí usměvavý forvard. (Malé foto: Zdeněk Plachý, sokolovsky.denik.cz)

Jak byste zhodnotil zápas? Asi to pro vás bylo v tom počtu složité…
V této sezoně je pro nás složitý každý zápas. První třetinu jsme ale odehráli dobře, čekal jsem, že si odvezeme nějaký bod. Z konečného výsledku jsem proto zklamaný.

V čem se podle vás utkání lámalo? Měl vliv na konečný výsledek třeba i úbytek sil?
Ve třetí třetině jsme hlavně doháněli dvoubrankové manko. A to v tom počtu, v jakém hrajeme, navíc tady v Kotlině, je strašně těžké. Havlíčkův Brod dobře bránil, kluci si nás pohlídali, a tím to pro nás bylo složité. Tlačili jsme se do plných, chyběly nám síly a měli jsme špatné přesilovky. To rozhodlo celé utkání.


Video, ze kterého přebíhá mráz po zádech. Petr Kukla se ve videu podepisuje.

Pět sezon jste hrál v Německu. Jak byste porovnal místní soutěž s českou?
Je to podobné. Němci hrají s velkým nasazením, ale trochu jim chybí taková ta česká šikovnost a hokejovost. Dá se říct, že tu jsme jim tam tvořili my, Češi. Jinak je to ale podobné.

V Kotlině jste zažil krásné chvíle. Když jste se sem vracel, vybavily se vám nějaké vzpomínky?
Úplně všechny. Když jsem přišel na stadion, tak se mi to všechno vracelo. Diváci ukázali, že na mě nezapomněli. Strašně moc mě to potěšilo, smekám před nimi a moc jim za to děkuji.



Čekal jste vůbec, že by vás tady mohlo čekat takové přivítání?
Tak facebook je mocný… (směje se) S pár lidmi jsem si napsal, těšil jsem se na ně a oni zase na mě. Takovýhle ohlas jsem ale nečekal, mile mě to překvapilo.

Z tehdejšího týmu jste se tady potkal jen s Endym a Třéťou. Proběhlo před zápasem nějaké hecování?
Určitě, psali jsme si s Třéťou. Musel jsem ho nechat vyhrát, jinak by se se mnou nevyfotil. (směje se)

V Sokolově jste doma, ale kdyby vám náhodou přišla nabídka z Brodu, váhal byste nad ní?
Vůbec ne! Brod je můj druhý domov, cítím se tady výborně. Myslím si, že to fanoušci vědí, a také mi to dali najevo. Havlíčkův Brod je pro mě srdeční záležitost!