Snažil jsem se cestou do nemocnice nespekulovat, vypráví o svém zranění Fiedler

Letošní prvoligová sezona pro něj skončila už 12. prosince 2011. V domácím souboji s Olomoucí nešťastně narazil ve 34. minutě na mantinel a verdikt lékařů byl neúprosný – zlomený krční obratel. Sedmadvacetiletý útočník havlíčkobrodských Rebelů Jonáš Fiedler následně podstoupil v brněnské nemocnici operaci a minimálně na půl roku je ze hry. „Musím nosit krunýř a pořád to dost bolí, ale chodit můžu. A to je nejdůležitější,“ říká s úlevou jihlavský rodák.

Od operace uplynulo nějakých čtrnáct dnů, jak se cítíte?
Na to, co se mi stalo, musím říct, že celkem dobře. Myslím, že operace se povedla tak, jak si doktoři představovali. Ale moudřejší budu až zhruba za měsíc a půl, kdy mám jít na nějakou zásadnější kontrolu.

Vybavíte si, jak k celé situaci došlo? Už jste měl možnost vidět onen osudný moment na videu?
Ne, a ani to není potřeba. Já si naprosto jasně pamatuju, co se stalo. Jeli jsme k mantinelu a já zajel asi do nějaké rýhy a přepadl. Chtěl jsem udělat kotrmelec, jenže než jsem se stačil překulit, přišel náraz do mantinelu.

Co vás napadlo ze všeho nejdřív?
Já jsem hlavně okamžitě zkoušel pohnout prstama na rukou i nohou a strašně se mi ulevilo, když to fungovalo. Hned potom jsem se zvedl a zamířil do kabiny.

Jenže už za chvilku vás sanitka odvážela do brněnské nemocnice...
Jo, řekli mi, že mám prasklý obratel a že musím hned do Brna. Snažil jsem se cestou nemyslet na to, co to všechno může znamenat, nechtěl jsem spekulovat. Jen jsem si přál, aby to dobře dopadlo.

Nakonec pro vás lékaři měli pozitivní zprávu, i když hovoří o půlroční pauze. Dovedete si představit, že teď šest měsíců nebudete moct vůbec nic dělat?
Abych pravdu řekl, tak ani ne. Copak teď je to ještě dost bolestivé, takže spíš polehávám a na nějakou činnost stejně nemám pomyšlení, ale pak... Uvidíme, jak to půjde. Zatím nebudu předbíhat.

Vánoce jste strávil doma nebo v nemocnici?
Doma, což byl pro mě ten nejlepší dárek. Vůbec jsem nečekal, že by mě mohli tak brzy pustit. Nakonec jsem tam strávil jen nějakých devět dnů.

Každopádně výsledek z derby s Jihlavou (8:0) vás v Brně ještě zastihl. Co jste na něj říkal?
No, musím říct, že mě kluci dost překvapili. Samozřejmě příjemně. Pěkná nadílka (směje se).

Volali vám spoluhráči hned po zápase?
Jasně, a nejen to, taky za mnou někteří přijeli. Takže hned, jak to bylo možné, jsem jim potom šel návštěvu oplatit. Bylo by dobrý, kdybych mohl fungovat aspoň jako nějaký týmový maskot (usmívá se).

To by se určitě hodilo, protože v poslední době nejsou výsledky ideální a fanoušci dávají svoji nespokojenost dost najevo...
Já myslím, že je to normální. Každý fanoušek je nespokojený, pokud jeho tým není na prvním místě. A to samé je i s hráči. Všichni chceme být co nejlepší.

Hodně hokejových příznivců, a nejen z Havlíčkova Brodu, vám také poslalo vzkazy s přáním brzkého uzdravení. Zaznamenal jste to?
Samozřejmě, a moc bych jim za ně chtěl všem poděkovat. Hodně mi tím pomáhají. Opravdu si vážím všech vzkazů, „esemesek“ a návštěv. Díky moc!

A jak teď vlastně vypadá váš běžný den po návratu z nemocnice?
Už jsem říkal, že kvůli těm bolestem dost polehávám a odpočívám. No a pak taky hraju nějaké videohry a hodně skládám puzzle.

Třeba se z vás během rekonvalescence stane mistr ve skládání...
(směje se) No to nevím, ale spíš ne. Budu se snažit občas proložit puzzle taky nějakou knížkou, abych se i něco dozvěděl.

Blíží se začátek nového roku. Máte nějaké předsevzetí nebo speciální přání pro rok 2012?
Nic jiného, než jen to, aby se podobné zranění, jaké se stalo mně, na ledě už nevyskytovalo.