Trenér juniorů Cachnín: Kluci udělali velký pokrok! Chybí mu klubismus

V základní části musel bojovat na dvou frontách. Trenér Richard Cachnín v ní vedl souběžně s druholigovým A-mužstvem i extraligovou juniorku, která do poslední chvíle statečně bojovala o účast v prestižním play off. Bohužel, vrchol sezony jí nakonec těsně unikl. O jediný bodík bylo úspěšnější Ústí nad Labem. „Bohužel, play off nám uteklo, ale svět se kvůli tomu nezboří. Myslím, že předsezonní cíl, abychom hodně ohrávali mladé kluky a ti se v juniorském hokeji neztratili, i když někteří hráli juniorskou extraligu poprvé, se povedl. Hlavně jde o to, aby se kluci posouvali, a ti, co budou mít pak zájem, se neztratili ani v dospělém hokeji,“ má jasno zkušený kouč.

Kouči, základní část jste začali dobře, když jste z úvodních šesti kol hned pětkrát vyhráli. S dobrým vstupem do soutěže jste tak byl určitě spokojený...
K mužstvu jsem nastoupil na přelomu srpna a září, asi čtrnáct dní před začátkem soutěže. Byl jsem osloven vedením klubu, abych zároveň s A-týmem trénoval i juniorku, protože původně zamýšlený trenér Láďa Fixa nesplňoval nějaké podmínky ohledně trenérské licence. Po zvážení jsem nabídku přijal a šel jsem do toho, protože nebylo moc času a vedení klubu nemělo k dispozici žádného jiného trenéra s licencí A.

S Mírou Dubnem jsme si něco řekli, protože mužstvo vedl už v minulé sezoně a znal ho tak lépe. Já jsem byl na střídačce jen při jednom přátelském utkání. Myslím si, že vstup do soutěže jsme měli velice slušný. Postupem času jsme trochu ztráceli půdu pod nohama, ale sluší se doplnit, že ten tým je hrozně mladý. Chtěl bych říct to, že před sezonou, když bylo jasné, že nejvyšší soutěž juniorů budou hrát jen Akademie Českého hokeje, odešla spousta talentovaných hráčů, což si o některých z nich myslí hlavně rodiče. Odešli do extraligy akademií, což jim klub umožnil, protože jim v tom bránit ani moc nemůže. Pokud hráči mají nějakou lepší nabídku, jdou tam na školu, sbalí kufry a opouštějí klub. Podle mě to, co v současné době v českém hokeji chybí, je takový klubismus. Být ke klubu vázaný a nějakým způsobem mu v mládežnických kategoriích vrátit to, že tam je vychovávaný.

Odešli tak Dominik Vacík, Štěpán Dudycha a Jakub Petržilka do Mladé Boleslavi, Marek Kopic do Plzně, do Jihlavy se přesunuli Pepa Vyvial, Adam Dvořák a Dan Fiala, do Hradce Králové Marek Tecl a do Sparty Tomáš Kulhánek s Pavlem Vaňousem. To je deset hráčů stabilního kádru juniorky v minulé sezoně. Mužstvo tak bylo hodně omlazené. Do soutěže jsme tak šli s tím, že jsme věděli, že nás čeká opravdu těžká práce.

Trenér Richard Cachnín vede A-mužstvo i juniorku
Váš tým pak opustili Honza Janiurek, který se přesunul do juniorky pražské Kobry, a Jirka Marek, jenž skončil z pracovních důvodů. Navíc se vám začala plnit marodka, která sužovala i A-tým. Právě kvůli tomu jste někdy musel pouštět velké opory juniorky do A-týmu, a to i na úkor zápasů juniorky, pokud oba týmy hrály ve stejných dnech. Jak moc těžké pak bylo nejen skládat sestavu na zápasy juniorky, ale i udržet obstojnou účast na trénincích?
To je dobrá otázka. Je potřeba také říct, že kluci v juniorském věku už občas mají i jiné záliby, ne jenom školu. Tohle je ale i věc rodičů. Já říkám, že děti jsou obrázek rodičů. Trápilo nás to hlavně v říjnu a listopadu, kdy se nás scházelo na tréninky třeba jen deset. V průběhu září se mi podařilo sehnat do Brodu Jardu Musila, útočníka z Jihlavy, který rok a půl nehrál hokej na téhle úrovni. Je to kluk, který mi zavolal a vzal jsem ho, protože jsem znal jeho kvality.

Mladý Cemba byl vytížený jak v juniorce, tak i v A-týmu, a vytvořil s ním velmi silnou dvojici. Tihle kluci nám pomohli udělat v prvních dvaceti kolech spoustu bodů. Na juniorku jsou to staří mazáci. Když se zápasy lámaly a potřebovali jsme vyhrát, tak za to vzali. Byli produktivní i hodně dobří do kabiny a přidali se k nim i mladí kluci. Tou bojovností jsme to pak dokázali často urvat.

Musím říct, že tréninková morálka byla špatná, a to i ze strany jihlavských kluků, kteří sem dojížděli. Bohužel, neplnili to, co jsme od nich očekávali. Na naše kluky, kteří šli do akademií, tam podle mě nikdo nemůže říct ani popel. Spousta jich tam hraje o play off. Tihle kluci z Jihlavy tomu ale podle mě nedávali všechno. Bylo to těžké, v deseti nebo jedenácti lidech jsme hráli i zápasy.

Útočník Jaroslav Musil patřil mezi největší opory juniorky
Zhruba v půlce soutěže jste prošli nepříjemnou sérií šesti porážek v řadě. Určitě se dá říct, že na to měla velký vliv právě situace s hráči, o které jsme se teď bavili...
Jestli někdo hrál někdy hokej nebo jiný kolektivní sport, tak to dobře zná. Pokud v dnešní době nemáte v hokeji k dispozici alespoň tři pětky, ani v téhle soutěži prostě neobstojíte. Ať už jsou to týmy jako Kralupy nad Vltavou, Písek nebo Ústí nad Labem, hrály na tři pětky a nám v některých zápasech samozřejmě docházely síly. Jak říkám, na dvanáct kluků to prostě hrát nejde. Kolem Vánoc se udělala schůze s Jihlavou, se kterou máme podepsané memorandum o spolupráci, a jak se říká, nalili jsme si tam čistého vína. Potřebovali jsme pomoct, aby nám sem nějaké kluky pouštěli, protože, když to řeknu otevřeně, bez toho bychom těžko tu soutěž vůbec zachraňovali.

Právě z Jihlavy vás potom posílili Pepa Vyvial, Dan Fiala, Filip Křišta a další kluci. Vhodně doplnili sestavu a na vašich výkonech to bylo okamžitě znát, když jste z posledních deseti zápasů hned osm vyhráli. Pokud byste v tomto složení hráli už delší dobu, play off by vám asi určitě neuniklo, souhlasíte?
Do sezony jsme šli s tím, že půjdeme postupně zápas od zápasu a nebudeme se ohlížet na to, jestli budeme nebo nebudeme hrát play off. Řekl bych, že jsme poznali, jakou má mužstvo sílu. Jak se říká, tým měl nějakou svoji tvář. Dá se říct, že bylo postavené hlavně na produktivitě dvou hráčů. Ať už se to týká třeba mého mladého, Richarda Cachnína, který dokázal být rozdílovým hráčem. Byl schopný v zápasech dát rozdílové góly a vymyslet i klíčové přihrávky. Další kluci se pak k němu přidali. Myslím si, že ho to ale trochu psychicky ubíjelo. Je to mladý kluk a odehrál do Vánoc v součtu i s A-týmem třeba čtyřicet utkání. To je neskutečná porce. I kvůli tomu, že se nám někteří kluci omlouvali ze zápasů, a to třeba i v den utkání, byli jsme nuceni ho nasadit i přesto, že měl po těžkých zápasech A-týmu. V jednom týdnu někdy odehrál i čtyři utkání, což si myslím, že není z trenérského hlediska dobře, ale byli jsme k tomu touhle situací nucení, abychom vůbec hráli v nějakém přijatelném počtu.

Špílmachr A-týmu i juniorky! To je Richard Cachnín mladší
Jak moc vás nakonec mrzí, že play off vám takhle těsně uteklo?
Myslím si, že sezona se má vždycky analyzovat celá. Určitě nám to neprohrál předposlední zápas v Písku, kde jsme po dvou třetinách vedli o dvě branky. Řekl bych, že pokud bychom měli celou sezonu obstojný počet hráčů, a není to výmluva, zvládli bychom to. V závěru sezony jsme s asistentem Mírou Dubnem viděli, že pokud mužstvo nastupovalo do tréninků i zápasů ve třech pětkách, začala být trochu větší konkurence. Hodně kvituji, že nám pomohli i obránci Filip Křišta z Jihlavy a Matěj Krejčí, který nám jezdil pomáhat z Brna, kde studuje vysokou školu. Jsou to beci dorazového ročníku 2000, kteří nám hrozně moc pomohli.

Hodně nepovedených zápasů jsme odehráli před Vánoci, kdy jsme prohrávali i se soupeři, kteří byli v tabulce za námi. Myslím si, že jinak bychom v play off mohli být. Nedělal bych z toho ale až tak velkou vědu. Hlavním cílem pro sezonu bylo, abychom co nejvíce obehrávali mladé kluky a další hráče, kteří tady zůstali. Já si nesmírně cením toho, že mladí hráči jako Matěj Trupl, Michal Kerber a Kuba Košťál, z dorostu i Vláďa Juřica, brankáři Néďa s mladým Váchyčem a další kluci, kteří tady zůstali, udělali velký pokrok. Odměnou těmto hráčům bylo to, že když v áčku byla velká marodka, dostali i čuchnout k dospělému hokeji. Byla to odměna za jejich velmi dobrou práci v juniorce.

Obránce Matěj Krejčí patří k velmi příjemným překvapením sezony
Jak moc důležitý pro vás byl návrat Radima Pejchala a příchod již zmiňovaného Jardy Musila, kteří společně s mladým Cembou vytvořili hodně úderný útok a hodně pomohli i A-týmu?
Určitě to bylo hodně důležité. Radim Pejchal v Brně ukončil školu a zavolal mi, že by se chtěl vrátit zpátky do týmu, který dobře zná. Řekl jsem mu na to, že to samozřejmě kvituji. Je to univerzální hráč, který může hrát na pozici beka i v útoku. Byl jsem za to rád, je to i dobrý kluk do party. Malinko mi u něj vždycky chybělo, aby udělal ještě trochu něco navíc. Řekl bych, že postupem času, když v juniorce dostával hodně prostoru, na to přišel a v poslední době pravidelně nastupuje i za áčko. Dovolím si tvrdit, že jako mladý hráč si zaslouží své místo v sestavě. Teď se může s áčkem těšit na vrchol sezony v podobě play off.
To samé platí i pro Matěje Krejčího. Podle mě je to pro tým nesmírně platný hráč. Je to kluk, který studuje vysokou školu, ale přijel i na tréninky. Pomohl nám i při trénincích áčka i juniorky. Matěj se hrozně vyhrál a jsem za to moc rád. V této sezoně odehrál už třináct zápasů za A-tým, i když se po minulé sezoně říkalo, jestli vůbec bude použitelný pro brodský hokej. Matěj i Radim na sobě hodně pracují a pokud v tom budou dál pokračovat, budou platnými hráči áčka.

Univerzál Radim Pejchal odvedl velký kus práce a stal se stabilním článkem A-týmu
Co se týče gólmanů, jezdil vám z Chomutova vypomáhat i Hynek Petržílka. Jak jste byl s jeho prací spokojený?
Zareagovali jsme na to, že Martin Nedvěd byl hodně vytížený při trénincích áčka. Měl i období, kdy se mu třeba tolik nedařilo. Z Chomutova jsme tak využili Hynka Petržílku, mladého brankáře ročníku 2002. Odchytal za nás osm zápasů a myslím si, že ukázal svou kvalitu a klid. Chtěli jsme mužstvu dát i nějaký impuls, když se nám zrovna moc nedařilo. Určitě nám hodně pomohl. Ve dvou nebo třech zápasech bránu úplně zavřel a pomohl nám k zisku důležitých bodů.

Pomohli vám i kluci z dorostu. Jak se vám líbily jejich výkony?
Určitě se mi líbily. Od trenéra dorostu Vaška Adama přišli dobře připravení. Měli šťávu a určitě nám pomohli. Potřebovali jsme trochu v týmu zvýšit konkurenci, protože někteří naši hráči nepředváděli v určitých obdobích takové výkony, jaké bychom si od nich představovali. Vytvořili jsme na ně trochu tlak a bylo to pro ně takové, jak se říká, „bububu“. Výborně do týmu zapadli. Ať už to byli Raušík, Dýma nebo Vláďa Juřica, který se k nám přesunul kvůli škole a hrál za nás hlavně ve druhé části sezony. Je to mladý a bruslivý kluk. I v beku Max Kutlvašr, Ondra Besmák, Zycháček a další kluci se s tím dobře popasovali. Určitě odehráli to, co jsme od nich očekávali.

Kouč Cachnín chválil i velmi talentovaného útočníka dorostu Adama Rauše
Už zaznělo, že jste měli hodně mladý tým se spoustou hráčů narozených v ročníku 2002. Někteří, jako obránci Michal Kerber a Matěj Trupl, dokonce nakoukli i do áčka. Vidíte proto v týmu do budoucna velkou perspektivu?
Uvidíme, kdo všechno tady zůstane. Odejdou nám kluci dorazového ročníku 2000, kterých je asi pět. 2001čky tady moc nemáme, hodně jich šlo jinou cestou. Podle mě bude pro kluky do budoucna ohromná výhoda, že se otloukli v téhle soutěži. Myslím si, že se herně posunuli. Třeba mladý Kebča jezdí formou střídavých startů pomáhat A-týmu Světlé nad Sázavou. Matěj Trupl udělal podle mě obrovský pokrok. Je to hráč s dobrou střelou, který, stejně jako další mladí hráči, se potřebuje ještě některé hokejové věci dál učit. Určitě je to ale perspektivní hráč. Dovolím si tvrdit, že oba tihle kluci za rok nebo dva určitě můžou naskočit do dospělého hokeje a pomoct nám ve druhé lize.

U juniorky jste působil se svým asistentem Mírou Dubnem. Jak se vám s ním spolupracovalo?
Oba jsme takové rozdílné postavy. Já jsem impulzivní trenér, který každý zápas hodně prožívá. Samozřejmě na hráče někdy i zvýším hlas, mám to v povaze. To samé na rozhodčí. Nedávno to dobře řekl Jirka Dopita, který si nebral servítky a kritizoval rozhodčí. Tak to prostě je, jaká soutěž, takový rozhodčí. Míra je takový klidnější typ trenéra, ale také umí klukům říct věci, které se mu nelíbí. Já to akorát říkám trochu v jiné tónině než on. (směje se) Sluší se říct, že tihle mladí kluci občas nad sebou potřebují mít, jak se říká, cukr a bič. Určitě se nesmí úplně šetřit.

Někteří lidé nám vytýkali, že jsme nepostoupili do play off. Možná to bude znít blbě, ale já si myslím, že předsezonní cíl, abychom hodně ohrávali mladé kluky a ti v juniorském hokeji neztratili, i když někteří hráli juniorskou extraligu poprvé, se povedl. Bohužel, play off nám uteklo, ale svět se kvůli tomu nezboří. Hlavně jde o to, aby se kluci posouvali a ti, co budou mít pak zájem, se neztratili ani v dospělém hokeji. Hlavně o to jde. Myslím si, že tahle cesta je správná a dobře nastavená.

Cachnínovým asistentem je u juniorky bývalý vynikající obránce Miroslav Duben
Klukům, kteří v Brodě zůstávají, se to v budoucnu jednou určitě vrátí. V tom vidím velké plus. Vážím si toho třeba u mladého Cemby, který měl před sezonou spoustu nabídek jít hrát jinam. Rozhodně ale nechci, aby to vyznělo tak, že ho vyzdvihuji kvůli tomu, že je to můj syn. I u dalších kluků je vidět velký klubismus. Ať už jsou to Radim Pejchal, Matěj Krejčí nebo další kluci, kteří chtějí hrát v Brodě. Ještě jednou se zopakuji, ale spousta ambiciózních rodičů posouvá kluky tam, kam ještě nepatří. Pokud jde hráč svou cestou, chce se dál posouvat a mateřský klub mu k tomu zajistí dobré podmínky, i když neříkám, že úplně stejně dobré jako ve větších klubech, dostane hodně prostoru a vyhraje se. Někteří hráči se pak vracejí i zpátky.

O tomhle se může vést dlouhá debata. Takhle to umožňuje přestupní řád Českého hokeje. Třeba mně se to nelíbí a mluvím o tom už několik sezon. Nechápu, proč by měli šestnáctiletí nebo sedmnáctiletí kluci opouštět mateřské kluby, když třeba nejsou v mládežnické reprezentaci. Myslím si, že hokej se naučí hrát i v domácím klubu. A spousta hokejistů hokejově vyrostla až po osmnáctém roku.