Daniel Král o Liberci a repre: Takovou sezonu jsem vůbec nečekal! Co ho spojuje s Dymákem?

Odchovanec chotěbořského hokeje, který mládežnickou kariéru strávil v havlíčkobrodské Kotlině. Brankář Daniel Král jde směle ve šlépějích svých předchůdců Daniela Dolejše a Vítka Vaněčka. Dvacetiletý gólman již pět let působí na severu Čech, kde pod Ještědem zdokonaluje své dovednosti, které ho katapultovaly k zisku juniorského stříbra na mistrovství světa. (Foto: Jan Pavlíček, bkboleslav.cz)

Česká brankářská škola je stále na výsluní, ačkoliv v ní dávno nefigurují Dominik Hašek, Milan Hnilička nebo Tomáš Vokoun. Jejich štafetu přebírají mladší gólmani, kteří drží prapor vysoko a navazují na své předchůdce. Na nedávném mistrovství světa se ukázal Lukáš Dostál, teď o své místo na výsluní bojuje naděje z Vysočiny v podobě Daniela Krále. Havlíčkův Brod tedy poslal do velkého hokeje další klenot z prostoru tří tyčí.

Dvacetiletý gólman zažil premiérový ročník v nejvyšší soutěži u nás, ačkoliv start do sezony 23/24 neměl jednoduchý. Brankář Bílých Tygrů měl před startem ročníku nepříjemný úraz na švýcarském turnaji, ale z tohohle okamžiku se oklepal. Nabyté extraligové zkušenosti potom Král zužitkoval na reprezentačním kempu a mimo jiné: v organizaci Liberce navazuje na výkony Vítka Vaněčka, Michala Teplého nebo Michala Plutnara. Svoji cestu si zde už šlape i talentovaný bek Lukáš Kachlíř. Co všechno prozradil čahoun mezi tyčemi v obsáhlém rozhovoru?

Dane, máš za sebou první sezonu v extralize. Jak ji hodnotíš i přes zranění, které jsi utrpěl před začátkem ročníku?
(chvíli přemýšlí) Popravdě jsem takovou sezonu vůbec nečekal. Myslím si, že to nikdo nečekal, že bych mohl odchytat tolik zápasů s tím, že to takhle zvládnu. Samozřejmě se k tomu sešlo hodně okolností, které k tomu patří. Připravoval jsem se na to, že by mohla přijít šance – teď mohu říct, že jsem ji využil. Na druhou stranu, když to vezmu z pohledu týmu, tak jsme chtěli dojít o kousek dál. Tahle sezona byla maximem, co se z toho dalo vytěžit.

Navážu na tvoje slova, že jste vytěžili maximum. Na druhou stranu jste měli nejmladší brankářskou dvojici v extralize. Je tohle perspektiva do budoucnosti?
Určitě. Neměli jsme jenom nejmladší brankáře, ale i tým v celé extralize. Nikdo nečekal, že budeme hrát takhle vysoko. Navíc jsme hráli do poslední chvíle o čtyřku, která nám o kousek utekla. Když se na to koukám zpětně, tak je to veliká škoda. Hráli jsme výborný hokej pro diváky, hrálo se dost ofenzivě, lítalo se z jedné strany na druhou. Bylo to všechno otevřené a někdy i bez obran. To bylo těžké. Myslím si, že to byla super sezona.

Daniel Král vyhlíží kotouč
(Foto: Jiří Princ, hcbilitygri.cz)

Dane, tobě jako brankáři tyhle zápasy seděly, když se hrálo nahoru dolů. Přeci jen se našly i nějaké divoké přestřelky...
Jak říkám, měli jsme takhle nastavený systém. Nechtěli jsme hrát nějakou odstoupenou obranu nebo něco takového. Některé výsledky byly tím, že jsme měli mladý tým, který byl takhle poskládaný. Občas jsme nezvládali některé pasáže zápasů, jak se očekávalo nebo mělo. Některé výsledky byly divoké, jindy jsme zase vyhráli rozdílem jediného gólu. Ukázali jsme, že máme sílu.

Jedním z vrcholů sezony pro tebe určitě je čisté konto v souboji s Mladou Boleslaví. Jaké jsi měl pocity a kolik jsi platil do týmové pokladny?
Bylo to ze začátku sezony, kde jsem chytil šňůru, ve které se mi dařilo. Vyhráli jsme 8:0 a navíc byl plný zimák. Moc jsem si to užil. Nula přišla brzo a jsem za ni vděčný. Když už jsme u kasy, tak to nezůstalo jen u vychytané nuly. V sezoně se toho nasčítalo celkem dost, takže jsem se u toho u pokladního Vlašáka (Jaroslava Vlacha – pozn. red.) dost prohnul.

Při dlouhodobé nemoci Dávida Hrenáka jsi zastával pozici jedničky Tygrů. Jak jste spolu vycházeli a nesvazovala tě nervozita z výsledků?
Sedli jsme si jako parťáci. Je to suverénně nejlepší parťák, na kterého jsem zatím ve své kariéře narazil. Když byl nemocný, tak jsem ho podporoval a chodil jsem za ním do nemocnice. Vůbec to neměl lehké. Dostal se z toho ale výborně, vrátil se a chytal skvěle. Když byl Hreny nemocný, tak mě podporoval, takže i díky němu jsem to zvládl. V Liberci sice skončil, ale jsme pořád super kamarádi a jsme stále v kontaktu. Našel jsem si nového kamaráda, který mi se vším pomáhal a nikdy se na mě nevyprdl. Oplácel jsem mu to.

Bylo to pro mě něco nového, nikdy jsem nehrál před tolika diváky. Navíc když k tomu přičteme i tlak a další věci. Nikdo nečekal, že bych v téhle pozici měl být. Mohl jsem jenom získat! Do každého zápasu jsem šel s tím, že nesmím nic podcenit, šel jsem do toho naplno. Myslím si, že jsem to zvládl dobře.

Odchytal jsi toho v první sezoně opravdu hodně. Jaký byl z tvého pohledu nejsnazší nebo nejtěžší zápas?
Jednoduchý? Těžké říct, jelikož každý zápas má své. Nemůžu zase říct, že by v extralize byl jednoduchý zápas. To nebyl žádný. Na druhou stranu jsem zažil spoustu těžkých utkání, ve kterých jsem předvedl spoustu zákroků. Co si tak pamatuji, tak nejtěžší byl určitě v Pardubicích. Vyhráli jsme tam 3:2, navíc to pro mě bylo speciální. Je to nadupaný tým se zvučnými jmény, které jsem odmalička sledoval.

Jako malý jsem Pardubicím fandil a od Brodu to je kousek. Pro mě to byl nejlepší zápas sezony, na který rád vzpomínám. Byl to neskutečný zápas, navíc byla vyprodaná aréna. Pardubice nás dost přehrávaly a jejich fanoušci je hnali dopředu, takže to bylo těžké. Klepou se vám kolena. Bylo to 2:2, když to Filíny (Tomáš Filippi – pozn. red.) v poslední minutě vzal na sebe a předvedl neuvěřitelnou akci. Byla to neskutečná euforie ve výborném zápase.

Po základní části ses umístil na celkovém desátém místě brankářských statistik, navíc jsi zaznamenal tři asistence. To je výborná vizitka. Trénuješ hru s holí nějak navíc?
Od spousty lidí jsem slyšel, že letos to byl jeden z nejlepších ročníků extraligy. Říkám si, že při takové konkurenci brankářů jsem obstál důstojně. Spousta kluků je výborná a pohybovat se mezi nimi je pro mě super zkušenost. Jsem za to vděčný. Doufám, že to ukázalo to, jak jsem sezonu zvládl.

V Liberci se to po mně vyžaduje, abych hrál s holí, jezdil za bránu a pomáhal spoluhráčům s rozehrávkou. Trénujeme to. Tři asistence jsou pěkné, ale zase to nebylo tak, že bych někomu nahrál na druhou modrou. Byly to spíše šťastné odrazy. Buď jsem to ometl o mantinel, nebo se o mě odrazil puk. Kluci to potom na druhé straně zakončili, takže to bylo spíš takové štěstí.

Sezona Daniela Krále z pohledu čísel

Dalším z vrcholů sezony 23/24 je ocenění nováček roku Tipsport extraligy. V dalším ročníku bude těžké obhájit výkony a čísla z premiérové sezony, viď?
V další sezoně budu v jiné pozici. Budu daleko víc pod tlakem, protože se ode mě budou očekávat kvalitní výkony. Nečekal jsem, že bych mohl vyhrát nováčka roku. Bylo to krásné. Byl jsem osobně na předání a potkal jsem se tam s nejlepšími hráči extraligy, kteří byli ocenění. Bylo to pro mě něco nového. Koukal jsem na všechno s otevřenýma očima a říkal si: Co tady vůbec dělám? Moc jsem si to užil! Jak už jsem říkal, budu makat a pracovat tak, aby to pokračovalo a bylo to ještě lepší. Uvědomuji si, co je důležité.

Dane, okusil jsi i prestižní bitvy play off. S Libercem jste otáčeli sérii s Olomoucí a potrápili jste i Spartu. Jak hodnotíš účinkování ve vyřazovacích bojích?
Odchytal jsem první dva zápasy s Olomoucí, které jsme bohužel prohráli v prodloužení. Myslím si, že jsem odchytal dobrá utkání, i když jsem ve druhém zápase dostal blbý gól po mojí chybě. Trenéři potom nasadili Dávida. Říkali, že to nebylo kvůli výkonnosti, ale že chtěli něco zkusit. Prohrávali jsme 0:2 na zápasy, tak se rozhodli pro Hrenyho.

Výborně to podržel, takže nebylo na místě měnit gólmany. Snažil jsem se ho podporovat, chytal výborně. Když vezmu sérii se Spartou, tak 0:4 na zápasy bylo dost přísné. Hráli jsme výborně a téměř všechny zápasy jsme ztratili v prodlouženích nebo nájezdech. Je škoda, že jsme alespoň jeden ze zápasů nedokázali vyhrát...

Daniel Král likviduje gólovku
(Foto: Markéta Křížová, hc-kometa.cz)

Když navážu na Spartu, tak jste s ní odehráli zápas, ve kterém Pražané vzdávají hold. Jak to na tebe zapůsobilo a co se ti na tom líbilo?
Je to skvělý! Plná O2 aréna tím žila. Pomáhá se dobré věci, moc se mi to líbilo. Zápas měl speciální náboj a byl to zážitek.

Premiérovou sezonu v nejvyšší soutěži jsi zakončil tím nejlepším možným způsobem – kempem s reprezentací. Nezaskočilo tě to? Co všechno ti to dalo?
Vůbec jsem to nečekal. Už jsem si spíš plánoval dovolenou, kam pojedu. Najednou mi volal pan Pavelec, jestli bych nemohl přijet na kemp. Byl jsem nadšený a moc jsem si to užil. Nevěděl jsem, co ten tým dokáže, takže můžu říct, že jsem s hráči strávil nějaký čas. Bylo to super, protože ve dvaceti letech to jsou obrovské zkušenosti být tam s tak zkušenými hráči. Je vidět, v jaké rychlosti co dělají, jaké mají zakončení i další dovednosti. Byla to pro mě obrovská škola a jsem vděčný, že jsem tam mohl být.

Byl jsi součástí „zlaté party“, ve které byla řada výborných hráčů. Jak hodnotíš práci realizačního týmu a celkově zázemí? Dá se to s něčím srovnat?
Pro mě to bylo něco nového, nemám to s čím srovnávat. Je to další level. Objezdil jsem všechny akce mládežnických reprezentací, ale dospělý nároďák je něco jiného. I když jsem byl jenom na trénincích, tak to bylo super. Vidět hráče, jak trénují nebo jak se chovají mimo led, je neuvěřitelné. Práce realizačního týmu je neskutečná. Kluci mají všechno, co potřebují.

Byl ses podívat na hokeji? A co říkáš na výkony Lukáše Dostála?
Nedostal jsem se na zápas, ale sledoval jsem každé utkání v televizi. I od televize to byla nádhera sledovat. Klobouk dolů před ním, jak to zvládl s klidem, když je pořád takhle mladý. Chytal skvěle a byla radost se na něj dívat. Byl si jistý a klidný. Klobouk dolů před ním a jeho výkony.

Už jsi zmínil, že jsi objezdil mládežnické reprezentační akce. Zažil jsi dvě různá mistrovství světa do dvaceti let. První bylo předčasně zrušené a na druhém jste slavili zisk stříbra. Co ti zmíněné šampionáty daly?
Zrušené mistrovství světa? Bylo to něco, co už zřejmě nikdo nezažije. Byla to zkušenost, i když špatná. Žádný hráč tohle nechce zažít. Na druhou stranu jsem tam byl s o rok staršíma klukama a odehráli jsme dva zápasy. Když se vrátím k medailovému turnaji, tak jsme měli štěstí, že to bylo v Kanadě, protože každý zápas byl vyprodaný. Trochu mě mrzí, že jsem neodchytal ani jeden zápas, ale zase jsem byl u toho. Byl to skvělý zážitek a především velký úspěch. Turnaj mi ukázal, že musím být lepší a musím na sobě ještě víc pracovat. Nebyl jsem moc dobrý. Byl to pro mě zlom. Otevřelo mi to oči a začal jsem na sobě dřít. Přeci jen vidět nejlepší hráče Kanady nebo Spojených států je zážitek a je nádhera je sledovat. Zahrát si v Kanadě bylo krásné.

V čem konkrétně ti mistrovství světa do dvaceti let otevřela oči a ve kterých aspektech hry ses nejvíce posunul?
Snažím se zlepšovat celkově. Ledy jsou základ. Snažím se všechno dělat naplno. Máme v Liberci výborného trenéra gólmanů, tam si nemám na co stěžovat. Máme parádní gólmanské tréninky. Spíše se jednalo o suchou část přípravy. Potřeboval jsem zesílit a zrychlit, takže hodně času trávím v posilovně. Věnuje se mi dost individuálně kondiční trenér. Je super, že máme v Liberci takové podmínky. Je to výborné prostředí, kde se můžu hodně zlepšovat, takže se snažím toho využít na maximum.

Daniel Král si užívá děkovačku
(Foto: Jiří Princ, hcbilitygr.cz)

Reprezentační zkušenosti má i o tři roky mladší bratr Adam. Sledujete se navzájem?
Určitě! Měli jsme to štěstí, že jsme spolu nastoupili v jednom extraligovém zápase. Na to, že mi je dvacet a jemu osmnáct, to bylo neskutečné. Když hrál přede mnou, bylo to dost speciální. Snažím se mu radit a pomáhat, i když jsem brankář. Byl na mistrovství světa do 18 let. Po každém zápase jsme si psali. Podporoval jsem ho a on mě.

Oba vás spojuje stříbrná medaile. Ty ji máš s dvacítkou, Adam z Hlinka Gretzky Cupu. Hecujete se tak, abyste dopadli líp než ten druhý?
Takové poznámky mezi námi jsou. Už odmalička jsme mezi sebou rivalové, nesnášeli jsme se. Hádali jsme se a rvali jsme se. Teď se to zklidnilo a už je to taková sranda. Více se hecujeme, ale to k tomu patří.

Bratři v jednom týmu
(Foto: hcbilitygri.cz)

Zmínil jsi podporu. Vím, že sis nenechal uniknout Hlinka Gretzky Cup. Jak jsi to prožíval? Přeci jen je to něco jiného být na ledě a nebo na tribuně...
Abych řekl pravdu, dívat se na bráchu je pro mě o nervozitě. Jsem víc nervózní v hledišti, než být s ním na ledě. Nemůžu se na to dívat. Když tam je celá rodina, která je nervózní, tak je to něco jiného. Užíval jsem si to. Když ho podporuji s celou rodinou, je to hezké. Povedl se jim úspěch, přál jsem jim to.

Oba hájíte barvy Liberce. Bydlíte spolu?
Každý bydlí sám. Adam bydlí na hotelu s klukama z mládeže a já mám svůj byt. Setkáváme se. Chodí ke mně na jídlo a jsme stále v kontaktu. Navíc brácha teď trénuje s áčkem, takže jsme spolu v kontaktu hodně. Na trénincích se hecujeme. Každý chce být lepší než ten druhý. (směje se)

Už pět let působíš v Liberci. Jak ses změnil po osobní a po hokejové stránce?
Po té osobní jsem pořád stejný. Trochu jsem vyspěl, i když je ve mně pořád to dítě, které si dělá srandičky. Jsem skromný a na nic si nehraju. Pořád jsem kluk z Brodu. Snažím se být pořád stejný, není na sobě co měnit. Co se týče hokejové stránky, posunul jsem se. Máme trenéra gólmanů, změnil jsem úplně styl chytání i přístup. Zaměřil jsem se na stravu, na suchou přípravu a více se starám o svoje tělo. Vlastně se to nedá porovnat s tím, když jsem odcházel z Brodu do Liberce.

Matěj Kozlík prozradil, že jste spolu v kontaktu. Jsi ještě s někým z Brodu ve spojení?
Že bych s někým byl vyloženě v kontaktu, to ne. S Kozlem ano, protože hrál finále juniorské extraligy. Psal jsem mu, že mu přeju, ať to vyhrají. Podařilo se jim to, takže jsem rád, že mu to vyšlo. S bratránkem Dýmou (útočníkem Filipem Dymákem – pozn. red.) jsem pořád v kontaktu. Říká mi novinky, co jsou v Brodě. Sleduju i výsledky. Na Brodu mi pořád záleží a hodně se o něj zajímám.

Soustředěný brankář Liberce Daniel Král
(Foto: Markéta Křížová, hc-kometa.cz)

Dane, k hokejové kariéře patří i rozhovory. Je dobré, když si to hráči vyzkouší v mladém věku a postupem času už ve velkých klubech ví, jak to chodí?
Je lepší si to vyzkoušet už v mládežnických soutěžích než dělat první rozhovor až v chlapech. V Brodě se to dělá od dorostu na video nebo jako text, což bylo super. Člověk si natrénoval, jak to bude vypadat, a teď z toho čerpám. Rozhovory nejsou stále mojí silnou stránkou, kór když dělám živé rozhovory, které se hned vysílají do televize. Je to pro mě dost těžké, protože jsem dost nervózní, ale myslím si, že se to lepší. V Liberci mě pochválili z režie, že se to lepší. Snažím se nad tím přemýšlet, abych neplácl nějakou kravinu. Občas si zpětně pustím nebo přečtu rozhovor, když jsem byl ještě v Brodě. Je vidět, že jsem byl ještě dítě. Jak jsem starší, tak nad tím přemýšlím tak, aby to dávalo smysl. Doufám, že už rozhovory začínají vypadat lépe než kdysi. (směje se)

Jaké máš cíle do nadcházející sezony, ve které budeš tvořit brankářský tandem s Petrem Kváčou?
Chtěl bych potvrdit sezonu, kterou jsem teď měl. Půjdu do toho s tím, že jsem se na to dobře připravil a nic jsem neošidil. Věřím, že můžu chytat ještě líp a dopadne to všechno dobře.