Filip Pártl: Chci postoupit do play off! Nejsem střelec, ale nahrávač

Junioři už mají za sebou suchou část letní přípravy, teď si užívají zaslouženého volna a začátkem srpna vyjedou v Kotlině k prvnímu tréninku! Chybět by mezi nimi neměl ani Filip Pártl, autor jednadvaceti kanadských bodů z minulého soutěžního ročníku, který už se těší na led a další mistrovské boje mezi extraligovou konkurencí. „Osobní cíle si nedávám, ale s týmem chci postoupit do play off,“ hlásí odhodlaně sedmnáctiletý útočník.

Fílo, jak bys zhodnotil minulou sezonu?
Sezonu bych zhodnotil tak, že nebyla špatná, ale asi se nedá říct, že by byla nějak zvlášť povedená, protože jsme se nedostali do play-off, což jsme si dali jako cíl. Do sezony jsme šli s tím, že máme mladý tým doplněný o pár starších hráčů, takže jsme věděli, že to nebude lehké. Vlastně jsme ani pořádně nevěděli, jak bude ta soutěž vypadat, jakou bude mít úroveň a ani to, co máme čekat od týmů, proti kterým jsme hráli.

Soutěžní ročník jste zahájili velmi dobře, ale pak jste prožili i nepovedená období. Kvůli marodce v A-mužstvu trenéři museli sáhnout do vašich řad a při úzkém kádru jste tak hráli v hodně oslabené sestavě. Myslíš si, že právě to byl jeden z důvodů, proč se vám v určitých fázích sezony nedařilo?
Jo, začátek soutěže se nám povedl a dařilo se nám. Myslím si, že pak jsme začali některé týmy podceňovat a zbytečně jsme prohrávali zápasy. Ještě k tomu jsme potom měli menší marodku a starší kluci začali hrát za áčko. Podle mě se právě tam rozhodovalo a nám nakonec chyběl jeden bod k účasti v play off.

Před závěrem základní části vás posílili kluci z Jihlavy. Souhlasíš s tím, že vám hodně pomohli?
Přesně tak! Vždycky, když nehráli za Jihlavu, přijeli a pomohli nám. Určitě jsme se s nimi cítili silnější. Jen byla škoda, že nám nemohli vypomáhat od začátku sezony.

Filip Pártl patří mezi velké naděje havlíčkobrodského hokeje
(Foto: Markéta Křížová)
Finiš základní části jste zvládli naprosto famózně, z posledních deseti utkání jste jen dvakrát prohráli, z toho jednou v prodloužení. O to víc tě asi mrzelo, že jste fantastickou stíhací jízdu nedotáhli až do konce a jen o vlásek vám uteklo prestižní play off…
Ke konci sezony nám to všem sedlo. Museli jsme jít zápas od zápasu, což se nám dařilo, ale podle mě se sezona lámala v jiných zápasech.

Jak moc tě mrzí, že jste nakonec nemohli poměřit v play off síly s postupujícím Havířovem? Zvlášť, když jste hráli v tak skvělé formě…
Mrzelo nás to všechny moc. Ještě k tomu když jsme byli v takové formě. Kdybychom se tam ale dostali a hráli proti nim, tak bychom asi mohli jen překvapit, protože oni byli někde jinde. Možné je ale všechno.

Jak moc důležité pro vás byly výkony elitního útoku Radim Pejchal – Richard Cachnín – Jaroslav Musil?
Jako lídři hodně pomáhali celému týmu. Vždy, když se nám nedařilo, většinou právě oni nás nějakým gólem zvedli a pak se přidal celý tým.

Talentovaný útočník slaví gól do sítě Ústí nad Labem
Odehrál jsi 35 soutěžních zápasů a nasbíral jsi v nich hezkých 21 kanadských bodů. Jak jsi byl ty osobně spokojený se svými výkony?
Ze začátku se mi moc nedařilo. Časem se to ale zvedlo a cítil jsem se lépe a lépe. Kanadských bodů mi ale stejně moc nepřibývalo. Teď když to vidím, tak jako prvoročák v juniorce to nebylo špatné, ale vždy to může být lepší.

Naprostou většinu tvého bodového příspěvku tvořily asistence, jichž jsi zaznamenal hned 17. Vyplynulo to ze situace, nebo se spíš snažíš cíleně gólové šance připravovat pro své spoluhráče?
Jsem spíš nahrávač, a to už odmalička, když jsem skoro ve všech žákovských kategoriích hrál v jednom útoku s Márou Kopicem a Danem Fialou. Snažil jsem se připravovat gólové situace a to mi vydrželo až doteď. Už odmala je to můj styl hry, nikdy jsem nebyl žádný střelec.

V předminulé sezoně jsi formou střídavých startů vypomáhal v Regionální lize juniorů nedaleké Chotěboři. Řekl bys, že jsi tam získal i trochu větší herní sebevědomí?
Asi jo. I když bodově to taky nebyl žádný zázrak, tak jsem tam hrál úplně všechny herní situace a dostal jsem na ledě hodně prostoru. Vracel jsem se po zranění a tady v Brodě bylo hrozně moc hráčů, takže my, hráči ročníku 2002, jsme někde museli hrát. Byla to zase nová zkušenost, nemít místo v týmu a hrát někde jinde.

„Já jsem malej, ale šikovnej!“, mohl by říkat na ledě protihráčům Pártl
(Foto: Markéta Křížová)
Vzrůstem patříš mezi menší hráče, ale doháníš to velmi dobrou prací s holí. Pociťuješ na ledě při soubojích nějaký handicap, protože jsi menší postavy?
Teď už tolik ne, trochu jsem vyrostl. Váhově to sice je v soubojích znát, ale zas se do nich nedostávám tolik jako někteří ostatní kluci. Myslím si, že jsem se tomu za ty roky přizpůsobil, aby mě to co nejméně handicapovalo.

Hokejisté většinou suchou část letní přípravy moc rádi nemají. Jak ji ty osobně snášíš?
Já taky, stejně jako většina hráčů, suchou přípravu nemám rád, ale je potřebná a k hokeji patří.

Co tě v této fázi přípravy nejvíc baví a co naopak nemáš rád?
Nejvíc mě baví herní tréninky a naopak nesnáším běhání na dlouhé tratě.

Filip Pártl pozorně monitoruje dění na ledě
(Foto: Markéta Křížová)
Sezonu předčasně ukončila epidemie koronaviru, kvůli níž byla dlouho nařízená karanténa. Jak sis během ní krátil čas?
Ze začátku karantény jsem trávil čas jen doma a byl s kamarády v kontaktu alespoň on-line. Pak, když se otevřela hřiště, jsem chodil hrát tenis s Dvořkou (Adamem Dvořákem – pozn. red.) a mladým Cembou. Taky jsme s dalšími kluky často hráli nohejbal.

Jak se těšíš na led?
Na led se samozřejmě těším. Už teď jsem jezdil na led do Bystřice nad Pernštejnem, ale s týmem je to vždy lepší.

Čeho bys chtěl dosáhnout v příští sezoně?
Osobní cíle si nedávám, ale s týmem chci postoupit do play off.