Marek: Zklamaly mě zavřené obchody. Polsko ho překvapilo

Havlíčkobrodský odchovanec David Marek po mládežnických štacích v Mladé Boleslavi a Olomouci pomohl Havlíčkovu Brodu ve dvou druholigových sezonách. Další však prozatím nepřidal. Před uplynulým ročníkem se rozhodl zvednout kotvy a zkusit štěstí v polské extralize. „Je to tam nejvyšší soutěž a podle toho k ní také přistupují,“ neskrývá nadšení a dodává: „Přístup lidí mě překvapil, snaží se to brát hodně profesionálně.“ U našich severních sousedů bude v týmu GKS Jastrzebie pokračovat i v následujícím ročníku, ve kterém se pokusí převzít v brankovišti hlavní roli. (Foto: jkh.pl)

Davide, máš za sebou první sezonu v zahraničí. Jak sis ji užil?
Sezonu můžu považovat z osobního i týmového hlediska víceméně za povedenou. Z toho osobního to může být vždycky samozřejmě lepší, ale první rok v polské extralize jsem mohl jenom překvapit. To se, doufám, povedlo.

A z toho týmového?
Vyhráli jsme mezinárodní Visegrad Cup, odehráli jsme spoustu kvalitních zápasů s týmy z nejvyšší maďarské a slovenské ligy i z české Chance ligy, v Polsku jsme vyhráli superpohár a v play off jsme stihli ve čtvrtfinále vyřadit Krakow. Pak sezonu ukončil koronavir. Liga ale stanovila konečné pořadí. My jsme skončili třetí, takže jsme získali bronzovou medaili.

Jak ses do Polska vlastně dostal?
Spojil jsem se s Tomášem Fučíkem, který dříve v Jastrzebie působil, a zjistil jsem, že tam shánějí mladého gólmana. Šel jsem tam na zkoušku spolu s dalšími brankáři a musím říct, že se mi to povedlo. Hned první dva zápasy s Frýdkem-Místkem a Šumperkem jsem vychytal nulu. Celkově z pěti zápasů, ve kterých mě zkoušeli, jsem dostal asi tři branky. Díky tomu se mnou podepsali smlouvu na tři roky.

Co tě k tomuto rozhodnutí vedlo?
Už během sezony v Havlíčkově Brodě jsem cítil, že potřebuji změnu. Chtěl jsem nastartovat svoji kariéru, neviděl jsem ve druhé lize budoucnost. Rozhodl jsem se i kvůli financím, chci se hokejem živit. Druhá liga je poloprofesionální soutěž, což mi první dva roky vyhovovalo, protože jsem ještě dodělával školu. Ale pak jsem se chtěl postavit na vlastní nohy.

Před tebou v Polsku působili například Lukáš Endál s Tomášem Semrádem. Zjišťoval sis od nich nějaké informace?
Ptal jsem se Semiše, jak to tam vypadá. Ten mi dal jen kladné reference. Je to tam nejvyšší soutěž a podle toho k ní také přistupují. Až na dvě mužstva je to kvalitní soutěž. Poslední skončil Janow, to byl poloprofesionální tým srovnatelný s úrovní naší druhé ligy. Bylo hodně zápasů, kdy dostali přes deset gólů. Pak tam hrál polský výběr do 23 let. To byl tým, který hrál jen půlku zápasů a připravoval se na mistrovství světa.

Bylo něco, co tě tam mile či nemile překvapilo?
Mile mě překvapila samotná soutěž. Dost lidí si myslí, že i když je to polská extraliga, pořád je to Polsko. Není to hokejově tak známá země. Ale když jsem tam přišel, hráli jsme s týmy z české první ligy a viděl jsem, že úroveň je podobná, dokonce jsme ty týmy poráželi, to mě překvapilo. I přístup lidí mě překvapil, snaží se to brát hodně profesionálně.

A nemile?
Hodně mě zklamalo, že v neděli mají zavřené obchody. To jsem na začátku nevěděl. Neměl jsem žádné jídlo a plánoval jsem, že si v neděli nakoupím. Ale zjistil jsem, že je tam všechno kromě snad benzinek a fastfoodů zavřené. To jsem si měl ale zjistit, než jsem tam šel. (směje se)

Jak jsi byl spokojený se zápasovým vytížením? Jak jste měli s Ondřejem Raszkou rozdělené role?
Ondřej byl jednička. Dokonce byl jedničkou i v polské reprezentaci, protože je to Čech s polským občanstvím. Ale porci zápasů jsme si víceméně rozložili, neodchytal jich zas o tolik víc. Samozřejmě, když byly těžké zápasy nebo play off, on tam byl od toho, aby byl pilíř mužstva. Já jsem se mu snažil konkurovat. V sezoně jsem odchytal 19 zápasů plus pár zápasů v pohárech. Cítil jsem se dobře, cítil jsem důvěru od trenérů i vedení.

Ondřej Raszka odešel do Frýdku-Místku, přibyla ti ale konkurence v podobě dalšího českého brankáře Patrika Nechvátala. Jaké si kladeš osobní cíle do další sezony?
Patrika Nechvátala znám asi od 15 let, párkrát jsme se viděli. Jezdil jsem na kempy k jeho tátovi, který mi dělal agenta. Svoje cíle si kladu jen ty nejvyšší, chci chytat co nejvíc. Nechci, aby byl vidět rozdíl, že já jsem tam ten mladý. Chci, aby se začalo stavět na mně, chci převzít hlavní roli a být ten, na koho se bude spoléhat. Dělám pro to všechno, přizpůsobuji tomu letní přípravu. Hned, jak to po koronaviru šlo, jsem začal jezdit na ledy. Snažím se makat na 100 %, abych odchytal minimálně tolik zápasů jako minulou sezonu.

Během sezony ses zapojil do projektu Saves Help. Jak tě to napadlo?
Měl jsem v povědomí, že něco takového je, tak jsem se o to začal zajímat. Bavili jsme se s kolegou Ondrou Raszkou, že on se o to taky zajímá a chtěl by do toho vstoupit. Napsali jsme Šimonu Hrubcovi, že bychom měli také zájem. Každý profesionální brankář tam má dveře otevřené, pokud chce pomáhat a dělat něco dobrého. Když máme nějaké finance navíc, tak je potřeba pomáhat i více potřebným. Těší mě, když někomu můžu takto pomoct a vím, že se k němu ty peníze dostanou.

I když jsi byl pryč, sledoval jsi na dálku, jak se daří Brodu?
Jasně! Se spoustou kluků z Brodu jsem stále v kontaktu, občas jsme si napsali. Když to šlo, sledoval jsem každý zápas. Držel jsem klukům palce, aby se dostali co nejdál. Věřil jsem jim. Myslím, že teď měli super tým. Měli určitě velké šance v play off, i když to dle mého názoru nebylo jako v sezonách, kdy se hrála kvalifikace se Vsetínem nebo s Porubou.