Brod? Pro mě velká výzva! Můžeme porazit každého, věří Matěj Blinka

Je novou posilou Havlíčkova Brodu a hned svou premiéru v barvách Bruslařů okořenil nejen skvělým výkonem, ale i vstřeleným gólem! Řeč o sedmadvacetiletém útočníku Matěji Blinkovi, který v bitvě s Táborem vyrovnal na 4:4 a výrazně tak pomohl k výhře 5:4 po samostatných nájezdech. „Kluci mi to hodně dávali, ale bohužel, chyba byla někde mezi mýma rukama a pukem,“ směje se sympatický hokejista. (Foto: hokejprerov.cz)

Matěji, jsi jednou z čerstvých posil týmu. Jak se vůbec zrodil tvůj příchod do Havlíčkova Brodu?
V Havlíčkově Brodě mám druhou část rodiny, která odsud pochází. S přítelkyní jsme se sem přestěhovali a přes léto jsme tady byli. Přítelkyně hraje profesionálně volejbal a společně jsme čekali, jaké nám přijdou nabídky. Nakonec se to vyvinulo tak, že teď hraji v Havlíčkově Brodě, který je na tom podle mě hodně dobře. Navíc je tady i pěkné zázemí. Přítelkyně si našla práci a jsme rádi, že jsme tady.

V Táboře jsi nastoupil k prvnímu zápasu v brodském dresu. Jak ses při své premiéře na ledě cítil?
Byl to můj první přípravný zápas, takže jsme se toho trochu obával. Už mi ale přeci jen není osmnáct let, takže jsem se do toho po pár střídáních dostal. Po zápase jsem byl unavený trochu víc než ostatní kluci, kteří toho už mají v přípravě více nabrusleno. Je to škoda, mohli jsme vyhrát už v základní hrací době. Myslím si, že kdybych dal alespoň polovinu šancí, co mi kluci připravili, vyhráli bychom minimálně o dva góly. Nevadí, snad se do toho před prvním mistrákem brzy dostanu.

I přes nevyužité šance jsme nakonec vyhráli po samostatných nájezdech a ty jsi vstřelil gól. Jak jsi svou trefu viděl?
Třéťa projel střední pásmo. Nevím, jestli netrefil bránu, nebo mi cíleně přihrál o mantinel, nebavili jsme se o tom. Dostalo se to ke mně a z úhlu jsem zkusil vystřelit z jedničky. Nejsem hráč, který by něco moc vymýšlel, proto jsem přímočaře vystřelil a padlo to tam.

Jel jsi i trestné střílení, které jsi neproměnil. Věděl jsi už dopředu, jak zakončíš?
Trestné střílení jsem jel asi po čtyřiceti vteřinách svého střídání, takže jsem byl docela rád, že jsem vůbec dojel k bráně. (směje se) Byl špatný led, tak jsem zkusil vystřelit na „dřevěnou“ nohu, ale netrefil jsem se.

Trenéři si od tebe slibují, že dokážeš přitvrdit hru a na ledě se spoluhráčů zastaneš. Přišlo mi, že při utkání v Táboře to bylo ve tvé hře docela vidět. Snažíš se tak hrát?
Ano, tuhle roli jsem vzal, od toho tady jsem. Přiznám se, že nejsem vyloženě technický hráč, který by zkoušel spoluhráči přihrávat do prázdné brány nebo dirigoval přesilovky. Jsem spíš hráč na černou práci.

V útoku jsi nastoupil po boku Luboše Voříška a Ondry Procházky. Říkal jsi, že ti přichystali spoustu šancí. Asi ti to s nimi hned napoprvé sedlo...
Ano, sedli jsme si. Prochy tam lítal jako blázen. (směje se) Kluci mi to hodně dávali, ale bohužel, chyba byla někde mezi mýma rukama a pukem. (směje se)

Bereš to i jako určitou výhodu, že tady nejsi nový jen ty, ale přišel sem s tebou i Prochy?
Samozřejmě. Prochy už alespoň některé kluky zná, já tady zatím nikoho moc neznám. Tohle ale moc neřeším. S kluky je to tak na dva nebo tři tréninky a budeme se normálně bavit. Myslím si, že je to úplně v pohodě.

Minulé dvě sezony jsi odehrál ve Francii. Co ti tato angažmá dala a na co budeš nejvíce vzpomínat?
Je to spíš lidská, než hokejová zkušenost. Jsem rád, že jsem se někam mohl podívat. Viděl jsem, jak to funguje i v jiné zemi. Z pohledu hokeje je to tam úplně jiné, než je to tady. Konkrétně v Havlíčkově Brodě to opravdu funguje jako tým, zatímco ve Francii je to spíš o individualismu. Já tak se svým stylem hry, kdy dělám hlavně černou práci, jsem tam moc nezapadl.

Nevím, jaké je to z pohledu divácké podpory ve Francii, ale v Brodě panuje hlavně při prestižních derby Vysočiny bouřlivá atmosféra. Jak se na to těšíš?
Na naše domácí zápasy chodilo zhruba 500 nebo 600 lidí, ale atmosféra byla dobrá. Měli jsme navíc starý stadion, takže se vždy slušně zaplnil. Co jsem slyšel, tak v Havlíčkově Brodě je výborná kulisa. Určitě se na nás přijde podívat i má rodina, takže se na to hodně těším.

Havlíčkův Brod má velké ambice, dvakrát mu utekl postup jen kvůli horšímu skóre. Bylo i tohle jedním z důvodů, proč jsi tady nakonec zakotvil?
Určitě. V Čechách jsem měl i jiné nabídky, ale v Havlíčkově Brodě je to pro mě velká výzva. Vím, že jsou tady kluci, kteří spolu hrají docela dlouho a jsou zkušení. Chápu trenéra, že kvůli tomu nechtěl do týmu moc zasahovat. Angažmá v Brodě mě hodně lákalo i z toho důvodu, že je tady výborná parta a kluci drží spolu.

Při svých předešlých angažmá jsi nejspíš byl v týmu za méně zkušeného hráče, ale tady máme celkově hodně mladý tým. I když jsi ještě mladý hráč, připadáš si kvůli tomu v týmu jako určitý mentor?
(směje se) Zatím ne. Mám tady za sebou asi čtyři tréninky a jeden zápas. I když budu asi muset postupem času úlohu zkušenějšího hráče zastávat, zatím tomu nechávám volný průběh. Kluky ještě pořádně neznám a sám se ještě zatím v kabině rozkoukávám. Určitě nejsem typ hráče, který by mladé kluky okřikoval kvůli vynášení odpadků nebo uklízení puků. Myslím si, že od toho je tady hlavně Třéťa.

Jaké cíle si kladeš před novou sezonou?
Ty nejvyšší, protože si myslím, že tým na to má. Po prvním zápasu musím uznat, že síla mužstva je v ofenzivě i v defenzivě opravdu velká. Myslím si, že pokud si to dobře sedne, máme na to, abychom porazili ve druhé lize každého soupeře.