Jubilant Jaroslav Benc: Z gratulací před derby jsem byl naměkko

HAVLÍČKŮV BROD – Hledali byste na Vysočině málokoho, kdo ví o hokeji první poslední. Řeč je o Jaroslavu Bencovi. Úspěšný trenér mládeže a dospělých slaví právě dnes kulaté 70. narozeniny. Kouč, který je ověnčený několika velkými úspěchy a v současné době působí jako asistent trenéra u staršího dorostu Bruslařů, se v rozhovoru rozpovídal o svých štacích ve Žďáře nad Sázavou a Světlé nad Sázavou. Pozadu nezůstal ani havlíčkobrodský hokej. „Dnešní hokej má úžasné tempo a nutí hráče k rychlému vyhodnocování situací,“ říká ke změně hry, k níž za jeho pobytu na lavičce došlo. Velezkušený lodivod, jenž se nesmazatelně zapsal do historie tohoto sportu zlatým písmem, je nepostradatelným článkem místního hokeje.

Dlouhá léta jste byl hlavním trenérem Žďáru nad Sázavou. Jak na tyto roky vzpomínáte?
Vzpomínám na to velice rád. Skončil jsem v Brodě po takovém extempore s Augustinem Žákem, jelikož jsme se rozcházeli v hokejových názorech. Oslovil mě Žďár nad Sázavou. Na rozhodnutí jsem si vzal čtrnáct dní a poté jsem jim to potvrdil. Začal jsem letní přípravu u juniorů, kde jsem zůstal. Hráli jsme i proti Havlíčkovu Brodu, ale ke konci sezóny mě vedení oslovilo s tím, jestli bych nepřevzal A-tým. První tým jsem asi třikrát zachránil. Potřetí jsem ho přebíral po Frantovi Vorlíčkovi, který hrál a také poté trénoval jihlavskou Duklu. Nakonec se nám podařilo A-mužstvo zachránit ve 2. lize, ale vinou finančních problémů se licence prodala do Kutné Hory. Žďárský oddíl tak začal hrát krajskou soutěž. U toho jsem nebyl, protože jsem si dal v té sezóně pauzu, avšak v lednu mě povolali zpět. Postoupil jsem se Žďárem do druhé ligy, která se tam hraje dodnes. S Járou Benákem jsem tu 2. ligu dělal rád a docela se nám dařilo.

S Plameny jste v sezóně 2007/2008 jako hlavní trenér postoupil do 2. ligy. Vzpomenete si na památeční zápas, který vám zaručil účast ve třetí nejvyšší soutěži?
Klíčový zápas jsme odehráli s Novým Městem. I když jsme vedli už 4:1, tak jsme nakonec uhráli nerozhodný stav 4:4. Tuším, že ve druhém utkání v domácím prostředí jsme vyhráli 3:2.

Ve Žďáře jste jako trenér dospělých skončil a přesunul jste se k mládeži. Co vás k tomuto kroku vedlo?
U A-mužstva jsem skončil, jelikož jsem se chtěl věnovat rodině, chatě a občas si dojít na houby. Chtěl jsem si odpočinout od hokeje. V létě mě oslovila Světlá s tím, jestli bych nechtěl trénovat juniorku a dospělé. Mně se moc nechtělo, protože mi pan Krajíček řekl, že ambice jsou takové, abychom zůstali v krajské soutěži a nikam by se nepostupovalo. Nakonec jsem tam šel, i když bez letní přípravy. V srpnu jsem tam nastoupil na led společně s juniory a chlapy. Ve Světlé jsem zůstal celou sezonu a vzpomínám na to jenom v dobrém. Bylo tam mužstvo, které chtělo hrát hokej a nechyběli tam známí hráči jako Jarda Žák, hlavní lodivod toho mančaftu, který byl vynikající hráč, a také bratři Včelové. Všechny kluky znám, jelikož byli z Brodu.

Máte za sebou velmi bohatou trenérskou kariéru. Za mnoho let pod vašima ruka prošla řada hráčů, kteří se později uchytili někde jinde. Na koho rád vzpomínáte?
Vzpomínám rád na ty kluky, který jsem měl poprvé, to je ročník 1971. Měl jsem tam Jardu Pokorného a dnes trénuji jeho syna. Poté jsem převzal o jeden rok starší ročník, kde byli Marek Zadina, kterého jsem trénoval s jeho otcem Láďou Zadinou. Měli jsme je dohromady čtyři roky od 6. do 9. třídy. Byli tam i další výborní hokejisti jako Tonda Nečas, současný asistent trenéra v prvoligových Benátkách nad Jizerou, a Martin Tecl. Shodou okolností, jako u Pokorného, také trénuji jeho syna. Byl tam taky Jarda Meloun, ovšem v ročníku 1972 byli i další výborní hráči. V každém ročníku se někdo našel, ať to byli hokejisté narozeni v roce 1975, kam patří Miroslav Duben, Mrdka, Benc, Švec, Štanfr, to byla lajna, která byla velice dobrá. Když spolu hráli na ledě, tak se znali nazpaměť. Chodili ke mně hráči, které vedl pan Šlajchert, a byl to jeden z nejlepších ročníků, které byly v Brodě za dlouhou dobu sestaveny. Patřili tam Martin Čech, Radek Martínek, Jirka Mička, Košmidr nebo Vácha. Byl to vynikající mančaft, který měl výborné výsledky. Trénoval jsem i další ročníky, z ročníku 1978 Jirku Čelanského, Tomáše Vaka, Jana Nováka, bývalého reprezentanta a současného hráče Slavie. Jako mládeži se nám podařilo udělat vynikající výsledky. Bohužel se nám ale extraligu mladšího dorostu nepodařilo zachránit. Také jsem vedl Vaška Adama, který v současné době trénuje brodské áčko a působili jsme spolu u juniorky i staršího dorostu.


Od roku 2012 působíte v Havlíčkově Brodě, kde jste trénoval juniorku a teď vedete extraligový starší dorost. Jaké jsou největší rozdíly v trénování dorostu a juniorky?
Mladší dorostenci potřebují ještě základy jako jsou obratnost a bruslení, potom se k tomu může pomalu nabalovat i taktika. Ve starším dorostu i v juniorech je taktika významnou součástí hry. Tam se taktika rozvíjí a zkouší se různé vzorce. V taktice vidím největší rozdíl. Mezi mladším a starším dorostem je velké rozdíl v silovém pojetí hry.

Za tu dobu, co jste na lavičce, se změnila spousta věcí. Ať je to hokej samotný, tréninkové metody nebo hráči. V čem vidíte největší rozdíly v porovnání s minulou a současnou dobou?
Podle mě se hokej strašně zrychlil oproti tomu dřívějšímu systému, který byl před 15 lety. Dnešní hokej má úžasné tempo. Všechno se dělá v nejvyšší rychlosti. Hráči se trénují tak, aby se rychlostně zvedali. To je stav, který se nechá natrénovat. Ruku v ruce s tím jdou i kombinace a samotné přemýšlení hráčů na ledě, aby vnímali v rychlosti dané situace a dokázali si vyhovět. Co jsem u hokeje, tak se za těch několik dekád nejvíc změnila rychlost hry.

U Bruslařů plníte roli asistenta trenéra a jako hlavní trenéři jsou mnohem mladší kolegové. Předáváte jim zkušenosti, které jste za ta léta nasbíral?
Kluci jsou mladí a do toho trénování přivádějí nové prvky. Studovali na to, aby ten hokej oživili. Snažím se studovat, číst a sledovat vývojový trend, pak se do toho musí vnášet nové prvky. V současné době se nedá trénovat jako kdysi. Dnes jde všechno dopředu, ať je to rychlost a další věci. Jsem samozřejmě rád, že jsem mohl a můžu trénovat s těmi mladými kluky jako jsou pánové Cachnín a Adam. Myslím si, že to funguje dobře, když si vyhovíme.

Na střídačce působíte klidným dojmem. Platilo to, i když jste ještě hrál?
Myslím si, že ano, i když jsem žádnou extraligu nehrál. Hrával jsem krajský přebor, ovšem žádný blázen jsem nebyl. Byl jsem klidnější a ne žádný cholerik. Na střídačce se snažím být stejný, ale ono to vždy nejde. Zápas vyústí do takového stavu, že už to nejde vydržet, jako naposledy se starším dorostem v Chomutově. Rozhodčí nás poškodil a utkání ovlivnil. Dostali jsme za protesty dvakrát dvojku, ale nedalo se proti tomu nic dělat, když hlavní arbitr pískal nesmyslné věci. Pokud vyloučí našeho hráče za to, že soupeři vlaje dres, tak k tomu nemám dostatek slov. Na druhou stranu tam na nás byly sekery a pan rozhodčí nevylučoval. V zápase s Chomutovem mi stoupl adrenalin a už jsem vypěnil.


Trénování se věnujete již čtyřicet let, což je obdivuhodné. Čeho si ve své bohaté trenérské kariéře vážíte nejvíc?
Když se vrátím zpátky ke Žďáru nad Sázavou, tak je slušný úspěch vybojovat druhou ligu dospělých a udržet ji. Samotné působení u chlapů je úspěch, ale dostat malý klub jako je Havlíčkův Brod do extraligy staršího dorostu a udržet se tam, to je ještě větší. Z 90 % hrajeme se svými hráči, což je krásné. Musím smeknout klobouk před ostatními trenéry, kteří je vytrénovali až sem. Patří jim za to velké díky. Cením si postupu do druhé ligy a také extraligy staršího dorostu, to jsou pro mě největší úspěchy v hokeji.

Dnes slavíte sedmdesát let a tak mi to nedá se nezeptat, jak dlouho ještě u trénování vydržíte?
Končím už deset let, ale každý rok to prodlužuji. Lidi možná budou říkat, že se nechám přemluvit. Trenérů je málo. Bylo by fajn mít více trenérů, aby i ti mladí hokejisté k tomu trenérství získali lásku a cit. To samé platí o hokejistech, kteří skončí svoji profesní kariéru. Zkrátka, aby ti nejmladší měli od koho získávat zkušenosti a měl jim kdo vysvětlit, co a jak se má dělat. Každý ke konci sezóny říká, že už nebude trénovat, ovšem je měsíční pauza a vše je jinak, jelikož se jim začne stýskat po tréninkovém procesu. Už bych měl skončit a své místo přenechat mladším, kteří jsou svižnější, mladší a dají tomu větší náboj než já.

Tato otázka se přímo nabízí, abych vám jí položil. Jak budete slavit své narozeniny?
Oslavím je s trenéry a také rodinou 24. února. Manželka má za měsíc narozeniny, takže je naplánovaná oslava u nás na chatě, kde se sejdeme s příbuznými a oslavíme moje i manželky narozeniny dohromady.

V současné době spadá pod vaši kompetenci kategorie staršího dorostu. Myslíte si, že se někdo z týmu může dostat do extraligy nebo jiných evropských soutěží?
Těžko se to předjímá, protože můžou tam být nemoci nebo nedej Bože zranění či cokoli jiného. Ten sen je hrát co nejvýš. Byly doby, kdy každý chtěl být Jágr, ale teď chce být každý někým jiným. Myslím si, že z ročníku 2000 je pět kluků na špičkové úrovni. Pokud se tomu budou věnovat dál a tvrdě na sobě pracovat, protože na sobě musíte pracovat, i když vám je třicet. Budou mít štěstí, aby se jim vyhýbalo zranění a další věci, tak pět kluků z tohoto ročníku má velkou šanci se dostat do velkého hokeje.


V utkání druhé ligy mezi místními Bruslaři a hokejisty ze Žďáru nad Sázavou jste převzal od obou týmů pamětní dres a vhodil jste čestné buly. Jak jste si užil tento okamžik při, kterém bylo více jak tisíc diváků v ochozech?
Bylo to úžasné, dozvěděl jsem se to den před utkáním. Zrovna se to povedlo na derby se Žďárem. Mám s nimi dobrý vztah, tak jsem od nich převzal podepsaný dres. Shodou okolností jsem ve Žďáře slavil šedesátku. Bylo to fantastické, hrozně jsem si to užil, až jsem z toho byl naměkko.

Stejné pocty se vám dostalo při utkání starších dorostenců, které trénujete společně s Richardem Cachnínem st. Kluci vám dali podepsanou hokejku a dárkový koš. Čekal jste to od nich?
Do poslední chvíle jsme to nevěděl. Kluci jsou tak šikovní, že to přede mnou perfektně schovali. Dodnes nevím, kde ty dárky měli ukryté, jelikož jsem byl několikrát před zápasem v kabině. Mám takový zvyk, který je starý několik let. Každý má něco a já chodím na zápasy vždy poslední. Přišel jsem na střídačku a kluci tam byli nastoupení. Bylo to perfektní.

Jak již bylo zmíněno, u hokeje jste spoustu let. Co vám tento sport dal a naopak co vám vzal?
Dal mi radost být u mladých kluků a u toho hokejového mládí. Hokej je kůň, kterému člověk fandí a věnuje mu celý život. Mezi kluky jsem spokojený a klidný, i když jsou to někdy nervy. Co mi vzal? Volnost, protože hokej začíná v dubnu a končí někdy napřesrok. Vzal mi klid a hlavně čas s rodinou, ale rodina mě ve všem podporuje.

Máte ještě nějaké nesplněné přání, které se vám v trénovaní nebo samotném hokeji nesplnilo?
Moc si těch cílů v hokeji nedávám, ale co jsme si s kolegy trenéry předsevzali, tak jsme toho většinou dosáhli. Nedávám si velké cíle. Nechci trénovat extraligu nebo NHL, jsem spokojený s málem.