Michal Teplý: Atmosféra na MS? Užíval jsem si každé střídání!

Má za sebou první sezonu mezi dospělými a také v nejvyšší juniorské soutěži. Zahrál si po boku Petra Nedvěda, když s Benátkami nad Jizerou čelil kladenským Rytířům v čele s Jaromírem Jágrem. Snový rok uzavřel havlíčkobrodský odchovanec Michal Teplý (na snímku) účastí na mistrovství světa v Rusku, kde s českou reprezentací do 18 let skončil na čtvrtém místě. „Míňa“ se v rozhovoru rozpovídal o svých zážitcích ze zmiňovaného šampionátu a také vyzdvihl organizátory, kteří přidělili českému týmu na čtvrtfinálovou bitvu s Kanadou kabinu Metallurgu Magnitogorsk. „Byl to luxus, za který jsme byli rádi,“ pochvaluje si. (Foto: Steve Kingsman, iihf.com)

Michale, máš za sebou mistrovství světa hráčů do 18 let. Jak bys ho zhodnotil?
Pro mě to byla obrovská zkušenost, ať už se nám dařilo, nebo ne. Měli jsme dobrou partu a v kabině i na hotelu byla sranda. Ve skupině se nám nedařilo, naštěstí jsme porazili Francii a postoupili do čtvrtfinále, kde jsme vyřadili Kanadu, potom jsme sahali po medailích, ale nakonec to neciklo. Myslím si, že 4. místo je ale pro Českou republiku krásné.

Šampionát jste nezačali vůbec dobře, když jste prohráli úvodní duel se Slovenskem 2:5. Bylo těžké se po nevydařené premiéře připravit na utkání s domácím Ruskem?
Myslím, že jsme to utkání hodně podcenili a vymstilo se nám to. Přece jen to bylo derby a chtěli jsme na úvod turnaje vyhrát. Rusko bylo favoritem, ale my jsme drželi krok a v některých situacích jsme byli i mírně lepší, ale prohráli jsme 2:3. Na to, jak zápas vypadal, se už ve výsledku nikdo neptá.

V zápase se sbornou jste vedli, ale domácí hokejisté dokázali otočit vývoj utkání na svoji stranu. Jak se kousala těsná porážka s jedním z favoritů turnaje, když jste sahali po bodu za remízu?
S klukama jsem minulý rok nejezdil. V kabině říkali, že na Rusko docela umí hrát, a taky ho i porazit. Šli jsme do toho s respektem a málem jsme urvali aspoň bod, ale na málem se nehraje. Těsná porážka nás trochu mrzela.


Ve třetím zápase přišla na řadu Francie a přesvědčivá výhra 9:2, ovšem se soupeřem jste až do 27. minuty prohrávali 1:2. Co jste si řekli, abyste neprohráli třetí utkání v řadě?
Respekt k soupeři jsme měli, protože dnes už je dobrý každý, ale jestli se chceme porovnávat s nejlepšími, tak Francie je prostě země, kterou musíme porážet. Do utkání jsme vstoupili stejně jako se Slovenskem, úplně bez pokory. A taky to tak vypadalo, prohrávali jsme 1:2. Naštěstí nám to tam napadalo, vysokou výhrou jsme potvrdili roli favorita a zajistili jsme si postup do čtvrtfinále.

Proti Francii jsi zaznamenal první dva body, a to za asistence. Jak jsi viděl své bodové příspěvky?
První asistenci jsem zaznamenal, když jsme si nahráli s Petrem Čajkou za bránou. Ten dával puk před bránu, někdo střílel a dal gól. U druhé asistence byla skrumáž před brankou. Nejdřív Honza Jeník nedal, pak ani já a nakonec to dorazil Jarda Pytlík. Celkem šťastné nahrávky.

Poslední zápas ve skupině jste odehráli s Finskem, pozdějším vítězem. Se soupeřem jste prohrávali 0:4, ale ve třetí části jste jeho náskok stáhli na rozdíl dvou branek. Co utkání podle tebe rozhodlo?
Nevím, co přesně rozhodlo, ale prohrávat o 4 góly s top týmem, to už je šíleně těžké srovnat. Byl jsem aspoň rád, že jsme dali dva góly. Ukázali jsme tak sílu, když jsme se nevzdali a bojovali až do konce.

Na čtvrtfinálové utkání jste se museli stěhovat z Čeljabinsku do Magnitogorsku. Podepsala se na utkání s Kanadou únava z přesunu?
Cesta byla dlouhá, ale my jsme jeli den předem, takže jsme se stačili aklimatizovat a zvyknout si na tamější zimák. Bylo super, že jsme dostali kabinu magnitogorského áčka. To byl luxus, za který jsme byli rádi. Nikdo z nás už v takové kabině nejspíš nebude.

Český tým absolvoval základní skupinu i závěrečný program v Ice Traktor Aréně.
(Foto: Marek Hedvábný)

Ve čtvrtfinále vás čekala Kanada a podali jste nejlepší výkon na šampionátu, když jste porazili javorové listy 2:1. Byl zápas něčím specifický?
Porazili jsme Kanadu, to nikdo asi nečekal, ale jenom proto, že jsme drželi systém a dali jsme víc gólů. Brankář nás podržel a měli jsme velkou porci štěstí, ale to ke sportu patří. Euforie po zápase byla neskutečná. Na druhou stranu musím přiznat, že Kanada byla lepší než my, ale každý se pak kouká na výsledek a tam bylo skóre 2:1 pro nás.

Od vyřazení Kanady vás nečekaly lehké týmy. V semifinále jste narazili na USA a v utkání o třetí místo na Švédsko. Jak těžké byly oba zmíněné zápasy?
USA hrály podobný hokej jako Kanada, ale štěstí jsme si vybrali minulý zápas. Amerika byla lepší, prostě to tak je a zaslouženě vyhrála. Zápas se Švédskem byl vyrovnaný. V posledním zápase šampionátu, když šlo o bronz, tak jsme se neměli na co šetřit a šli jsme do toho naplno. Bohužel, udělá se malinká chybka a oni to hned trestají, ale jak jsme říkal, 4. místo je sice trochu hořké, ale pro nás určitě krásné.

V utkání o bronz jsi vstřelil svůj jediný gól na šampionátu. Jak jsi ho viděl ze svého pohledu? Dá se říct, že ti sedí utkání o třetí místa? Vždyť ses trefil i na turnaji v Americe...
Kamarád to nahrával zpoza brány a já to první střelou trefil do brankáře. Puk se odrazil zpět na moji hůl, tak jsem to tam i s ním dorazil za brankovou čáru. Byl jsem moc rád. Na to jsem ani nemyslel, asi to tak mám. (směje se).


Ze sedmi zápasů vám v pěti z nich nevycházely různé třetiny utkání. Čím to podle tebe bylo způsobeno?
Nekoncentrace, možná podcenění a hlavně nedisciplinovanost. Dělali jsme zbytečné fauly v útočné třetině, a to nám bralo síly. Ti, co nechodili na oslabení, nebyli v tempu, a pak to bylo jedno s druhým. Začneme se hádat a už to jde všechno dolů.

Ačkoli vám unikla bronzová medaile jen o kousek, tak čím byl pro tebe šampionát výjimečný a ukázal ti nějaké slabiny?
Bylo to moje první mistrovství světa, tak jsem si to užíval se vším všudy. Vnímal jsem všechny věci, jak dobré, tak i špatné, budu na to rád vzpomínat. Krásný zážitek.

Michal Teplý v souboji o puk s americkým útočníkem Cole Caufieldem.
(Foto: Andrea Cardin, iihf.com)

Na utkání chodilo několik tisíc diváků. Jak se ti hrálo před takovou kulisou?
To se mi líbilo nejvíc! Byl jsem až překvapený, že na bezvýznamné zápasy chodilo tolik lidí a fandili. Když jsme hráli s Ruskem, tak to bylo super, i když fandili jim, tak mě to hrozně nabudilo a užíval jsem si každé střídání, co jsem byl na ledě.

Když jsme spolu dělali rozhovor na začátku ledna, tak se ti líbily Spojené státy americké. Zaujalo tě i Rusko?
Zrovna Čeljabinsk není moc hezký. Je to špinavé a zaprášené město. Byla tam hrozná zima. Kdybych měl na výběr, tak bych tam asi nežil. Když jsem šli o volném čase do města, tak to ale úplně špatné nebylo.

Pro tebe to byla první velká akce s českým národním týmem. Byl jsi se svojí hrou spokojený? Přeci jen se mistrovství světa do 18 let můžeš zúčastnit i příští rok ve Švédsku...
Byl jsem rád, že tam mužů být o rok dřív. Když jsem dostal šanci na ledě, tak jsem se snažil ji využít a hrát nejlíp, jak umím. Na 100 % si myslím, že jsem úplně špatně nehrál. Byly tam chyby, to jsou v každém zápase, ale snažil jsem se jich vyvarovat a hrát to, co je v mých silách. Můžu si tam znovu zahrát, ale nic není jisté. V hokeji nikdo nemá nic zadarmo, a jestli jsem tam byl letos, tak to neznamená, že pojedu i příští rok. Naopak. Musím si místo vybojovat výkony v nadcházející sezoně, ale byl bych rád, kdybych se podíval i do Švédska.