Michal Teplý: Na Hlinka Gretzky Cupu jsme neměli jiskru

Jeho kariéra jde každou sezonu o jeden stupínek výše stejně jako výkony, které předvádí na ledě. Odchovanec havlíčkobrodského hokeje Michal Teplý (na snímku) má slibně nakročeno do velkého hokeje, ale ještě je před ním kus cesty, kterou musí urazit, aby dosáhl vysněného cíle. Míňa se nedávno představil na prestižním Hlinka Gretzky Cupu, kde s českou reprezentací do 18 let obsadil pátou pozici. Michal Teplý se na memoriálu neztratil, když za čtyři zápasy nasbíral shodný počet bodů (1+3). Čeští mladíci hráli se světovou špičkou a nezklamali, ovšem v důležitých momentech je zradila koncovka. „Někdy vám tam spadne všechno a někdy nic, i když se sebevíc snažíte. Těžko se to chápe, když na tak prestižním turnaji nedáte za dva zápasy ani jeden gól,“ je si vědom největšího problému Michal Teplý. Turnaj hostila po dlouhých letech Kanada a tým České republiky hrál i ve svatostánku Edmontonu Oilers. „Hala je obrovská a z venku vypadá jako kosmická loď,“ říká Míňa s úsměvem o Rogers Place. (foto: Rob Wallator, Hockey Canada Images)

Michale, máš za sebou prestižní Hlinka Gretzky Cup. Jak bys ho ohodnotil?
Páté místo není nic světoborného, to každý ví. Generálka nám vyšla na výbornou, bohužel nám došly síly a Amerika s Ruskem nás přehráli a už nebyla šance postoupit. Na závěr jsme si to rozdali s Finskem o to, kdo bude hrát o páté místo. Nakonec jsme byli šťastnější my. V posledním utkání jsme porazili Slováky a skončili jsme pátí.

Před samotným turnajem jste v generálce porazili pozdějšího vítěze – Kanadu. Věřili jste si, že dokážete navázat na výsledek i na turnaji?
Věřili, ale už to tak bývá. V přáteláku vám to jde, a pak když o něco jde, tak to nejde. Nedaří se, i když celý tým maká, a nic do sebe nezapadá. Tak to někdy je, bohužel na nás to přišlo v nejméně vhodnou chvíli.

Hned v prvním utkání přišly na řadu Spojené státy americké a těžká porážka 0:6! V čem byl zápas oproti generálce s Kanadou jiný?
V Red Deeru jsme byli třetí den a zrovna jsme vstoupili do turnaje proti USA. Právě ten třetí bývá nejhorší, co se týče časového posunu. Do zápasu jsme nastoupili špatně a Amerika byla lepší celý zápas a zasloužila si vyhrát. Všude byla o krok dříve a měla v sobě jiskru, což my jsme neměli. Bohužel jsme nedali ani gól a byli jsme bezzubí.

V dalším zápase přišlo Rusko, přestože jste soupeře přestříleli, body si připsala sborná. Jak těžké bylo smíření se s porážkou a také s tím, že si nezahrajete o cenné kovy?
Věděli jsme, že musíme vyhrát, aby byla nějaká šance postoupit, a zrovna na Rusko jsme podle mého měli. Měli jsme více střel a myslím si, že i více ze hry. Rusové byli hodně vyspělí a fyzicky na tom byli velice dobře, tak to před bránou a u mantinelu bolelo. Oni dali tři góly, my žádný a s nulou se nedá vyhrát, ačkoli jsme je přestříleli celkem o dost. Nemůžeme počítat s tím, že budeme hrát o cenné kovy, když jsme ve dvou zápasech nedali ani branku.

Za dva zápasy jste na branky soupeřů poslali 58 střel a žádná se neujala. Muselo to být obtížné se s tím smířit. Co vám říkali trenéři?
Je to zvláštní a frustrující zároveň, obzvlášť na mezinárodní scéně, ale takový je prostě život. Někdy vám tam spadne všechno a někdy nic, i když se sebevíc snažíte. Myslím si, že Marek Židlický tuhle situaci během své bohaté hokejové kariéry mnohokrát zažil, tak ví, jak jsme se asi cítili. Snažili se nás uklidnit, ale těžko se to chápe, když na tak prestižním turnaji nedáte za dva zápasy ani jeden gól.

V posledním utkání skupiny jste narazili na Finsko a protrhli jste střeleckou smůlu, když jste vyhráli 4:3 po prodloužení. Navíc jsi v něm rozhodl. Jak bys popsal svůj gól v přesilovce?
Finsko na tom bylo asi podobně jako my a ani jeden z nás nechtěl hrát o poslední místo. Dali jsme do toho úplně všechno a nakonec jsme vyhráli. Na led šli čtyři praváci, takže to bylo neobvyklé, ale zvládli jsme to. Byl jsem na pravém kruhu a dostal jsem krosovou přihrávku přes pásmo, kde se mi otevřel volný prostor. Šel jsem sám a zkusil to. Nakonec jsem to trefil a vyhráli jsme.

Michal Teplý při útočném výpadu na finskou branku
(foto: Rob Wallator, Hockey Canada Images)
S národním týmem jste hráli v Red Deeru, kde dříve působili Patrik Bartošák, Michael Špaček a další. Jak se ti líbil nový zimní stadion a město?
Město bylo rozlehlé, ale čisté, nebylo to špatné, ale už jsem byl i v hezčích. Na stadionu bylo vidět, že je nový. Byl menší, ale když tam přišlo hodně lidí, tak byla dobrá atmosféra a hrálo se tam docela dobře.

Nakonec jste hráli o páté místo se Slovenskem, které jste vyhráli celkem jednoznačně 8:3. Své spoluhráče jsi zásoboval třemi asistencemi. Jak jsi viděl své nahrávky?
Do poloviny utkání to bylo vyrovnané, potom nám to tam napadalo a byli jsme už lepší. Dvě nahrávky byly z přesilové hry, ta jedna byla z normální hry pět na pět. Utkání jsme pak už kontrolovali a zakončili turnaj vítězně.

Federální derby jste odehráli ve svatostánku Edmontonu Oilers. Jak se ti líbilo zázemí v místní Rogers Place, kde se prohání Connor McDavid a ostatní hvězdy kanadského klubu?
Měli jsme domluvenou prohlídku zázemí, tak jsme se koukli do posilovny a kabiny. Samozřejmě jsme se koukali i do regeneračního centra a videomístnosti. Bylo to krásné. Celkově je hala obrovská a z venku vypadá jako kosmická loď.

Šatna hokejového týmu NHL - Edmontonu Oilers
(foto: Lukáš Peroutka)
Jak ty osobně bereš páté místo na prestižním turnaji, který se po dlouhých letech vrátil do Kanady?
Jak jsem říkal, 5. místo není úspěch. Kluci před námi dokázali vyhrát a potom získali i druhé místo, chtěli jsme na ně navázat, ale nevyšlo to. Určitě jsme chtěli být výš, ale co se dá dělat, stanou se i horší věci.

V turnaji jsi hrál v prvních dvou útocích, jak se ti hrálo se spoluhráči, které jsi měl u sebe?
Hrálo se mi dobře, sedli jsme si a docela to šlapalo. Hrál jsem přesilovky i oslabení a cítil jsem, že mi trenér hodně věří. Chodil jsem často na led, za což jsem byl rád.

Michale, jaké to bylo hrát s novým dresem národního týmu? Přeci jen jste byli první, kdo ho měl na sobě. Jak se ti líbí nový design?
Bylo to dobré, že jsme byli úplně první, kdo s nimi muže vyjet na led. Všichni jsou zvyklí na staré dresy se státním znakem a teď si na to budou muset zvyknout. Asi už to chtělo změnu, ale nikdo z nás s tím nic neudělá, to je věc jiných. Je tam lev a to je jeden ze symbolů České republiky, tak je to asi správně.