Šenkeřík: Pozvánka do reprezentace je pro mě velkou satisfakcí

Sobotní zápas byl pro něj na delší dobu posledním, který odehrál v dresu havlíčkobrodských Rebelů. Obránce Petr Šenkeřík se totiž bezprostředně po skončení povedeného duelu s Ústeckými Lvy rozloučil a odjel na dva dny domů. V úterý už se pak bude hlásit trenérům reprezentační dvacítky před odletem do dějiště světového šampionátu.
Foto: www.fotokraus.cz

„Doufám, že až se vrátím, budeme hrát s Brodem v osmičce nejlepších,“ svěřil se s přáním devatenáctiletý rodák ze Zlína, který letos prožívá výbornou sezonu. V dresu Rebelů posbíral v 21 zápasech 6 gólů a 7 asistencí, což ho řadí na páté místo klubových statistik.

Už jste někdy zažil povedenější začátek soutěžního ročníku?
V dorostu ve Zlíně, kdy jsme snad prohráli za celou sezonu dva zápasy a zakončili tuhle jízdu titulem. A pak se nám dařilo i v juniorce, byl to dobrý ročník. Hlavní ale je, když se daří týmu, to se pak vytáhne i jednotlivec.

Teď vás čekají reprezentační povinnosti. Co pro vás pozvánka na šampionát do Ameriky znamená?
Velkou satisfakci. V létě jsem hodně dřel, protože předtím jsem byl na operaci s ramenem. Ve Zlíně to nevyšlo, ale naštěstí mě koupilo Brno, kde jsem letos pár zápasů taky odehrál. No a daří se mi v Brodě, a teď pojedu s reprezentací. Co si můžu přát víc?

Možná dostat se až do konečného výběru České republiky pro juniorské mistrovství světa v Americe?
To samozřejmě ano. Ve středu odlétáme, pak tam bude dvoutýdenní kemp, po kterém se počet obránců sníží z deseti na sedm. A pokud se mezi ně vejdu, tak se mi hrozně uleví. Už nebudu v takovém stresu.

A začnete si vystoupení v reprezentačním dresu užívat...
Přesně tak, chtěli bychom na mistrovství uhrát dobrý výsledek. I když máme hodně silnou skupinu. Každopádně se pokusíme o čtvrtfinále.

Vám by nevadilo, že byste přišel o Vánoce v rodinném kruhu?
Ne. Já už loni nemohl být s rodinou, protože jsem hrál v Kanadě. O Vánocích jsem nakupoval a pak jsem si s našima popovídal přes skype. Takový je hokej, a já hokejem žiju.

Navíc na Ježíška už asi taky nevěříte, co?
(směje se) Ne, já už ne. Možná leda můj třináctiletý brácha. Tak tomu něco dovezu a on bude rád.

Říkal jste, že s reprezentací odlétáte do zámoří ve středu, takže vystoupení Havlíčkova Brodu na ledě Chomutova nebudete moct sledovat ani na počítači...
To ne, ale hned jak dorazíme, tak se podívám, jak se klukům dařilo. A já věřím, že vítězství s Ústím jim pomůže.

Lvi byli dalším lídrem, který v Kotlině neuspěl. Čím se to dá vysvětlit?
Prostě proti těmhle týmům hrajeme jednodušeji, vyhovují nám. Teď ještě abychom zvládli poslední tři zápasy a zůstali v osmičce.

Jak už jste zmínil, měla by to být hlavně psychická vzpruha. Zvlášť po těch předchozích ne zrovna povedených soubojích...
Jasně. Když po tak špatné sérii porazíte první tým tabulky, je to super pocit.

Navíc jste tentokrát udrželi čisté konto. A také disciplínu, protože na trestnou lavici odešli za šedesát minut jen dva hráči. Kladli vám právě tohle trenéři na srdce?
Je pravda, že už před zápasem jsme si řekli, že si na vyloučení musíme dávat pozor. Ústí má totiž velmi dobré přesilovky, což dokázalo už v tom prvním zápase. Já tam tehdy sice nehrál, ale vím, že většina gólů padla právě v přesilovkách. Takže jsme snažili nefaulovat, a povedlo se nám to.